Ležela jsem na posteli a zkoušela už asi tři hodiny usnout, ale po dnešním dni plné energie to absolutně nešlo. Telefon mi cinknutím oznámil zprávu a já ho poslepu nahmatala vedle polštáře. Při mé ignoraci jich chodilo víc a víc.
'Matt: Spíš?'
'Matt: Musím tě vidět, Iz.'
'Matt: Prosím, otevři okno.'
Vstala jsem z postele s telefonem v ruce a šla k oknu. Rozsvítila jsem a podívala se na jeho tmavé rozcuchané vlasy. Rozhodně jsem neměla v plánu to okno otevřít. Chvilku jsme se na sebe dívali a já nakonec světlo zhasla. Zavrtěla jsem hlavou a znovu si lehla do postele. Teď už snad usnu.
Já vím, já vím. Dloouho jsem se neozvala a dlouho nevydala žádnou část z vašich oblíbených 'Jeleny' příběhů, což mě mrzí, ale neměla jsem absolutně nápady, jako vůbec. Takže doufám že když si dneska k tomu sednu, něco vyplodím :)
Taky chci strašně poděkovat za stále narůstající počet hvězdiček u všech příběhů a nádherných komentářů ♥
