Seděla jsem na posteli a dívala se před sebe. Skoro jsem ani nevnímala rodiče, kteří mi přišli oznámit, že mě odvezou. Vstala jsem a dala si přes rameno kabelku ve které jsem měla naházené učebnice a pár sešitů. Vůbec se necítím na školu. Nechci ho vidět.
,,A proč prostě nemůžu dneska zůstat doma?" zakuňkala jsem a opřela se o pult, kde míváme běžně snídani. ,,Prosíím," dodala jsem a protáhla to co nejvíc.
,,Zlatíčko," povzdechla si máma a přejela si mě pohledem. ,,Do té školy půjdeš," dodala a cvrnkla mě do nosu. Uchechtla se a já se falešně pousmála nad její dobrou náladou. Zatraceně.
,,Páni, Izzy," hvízdl obdivně Jason Steinbeck a posadil se na mou lavici. Vzhlédla jsem a znechuceně zvedla obočí. ,,Jsi vlastně roztomilá když spíš." dodal a já nechápavě zavrtěla hlavou. Rozesmál se a odešel za těma idiotama z týmu.
,,Co?" zeptala jsem se sama sebe a vyndala si telefon. Podívala jsem se na Instagram Matta a nestačila se divit. Ten hajzl!
Nervózně jsem si poklepávala na lavici a pohledem se snažila popohnat hodiny, které visely nad učitelem. Sklonila jsem hlavu a popotáhla si za vlasy. Nechápu to. Matt přidal fotku kde spím. Přesněji se vyfotil se mnou jak spím a drží mě za ruku a k tomu napsal hlubokomyslný popisek: 'Nikdy nenechte odejít holku, kterou milujete.'
Zazvonilo a nastal můj čas. Rychlým krokem jsem si to mířila přímo do pánských šaten, kde jsou všichni sportovci právě teď. Matt se dostal do týmu náhodou když běžel přes hřiště, někdo mu hodil míč a bum, byla z toho taková sláva až to nikdo nechápal. Rozrazila jsem dveře a nezajímala se o kluky v ručnících kteří se zarazili hned jak mě viděli, ignorovala jsem pískání těch domorodců a zastavila se přímo před vysokým tmavovlasým idiotem. Zíral na mě a pevně si držel ručník okolo pasu.
,,Smaž to," začala jsem jednoduše a ukázala na telefonu fotku, která tohle drama začala. ,,No tak Matte," zvedla jsem hlas a nespouštěla z něho oči. Otevřel pusu s úmyslem něco říct, ale zase ji zavřel.
,,Nesmažu ji." odsekl rázně a přiblížil se blíž ke mě. Zuřivost ve mě stoupala.
,,Hele, ve většině případech ty které milujeme, nemilují nás. Ale to je v pohodě. Nemusíš mi dokazovat něco, co neexistuje. Nechci to po tobě, chápu to. Romeo a Julie jsou vyjímka, ne pravidlo," řekla jsem a celou dobu se mu dívala do očí. ,,Nechci s tebou chodit, Matte. To co se stalo, se stát mělo a teď to skončilo. Vždycky všechno jednou něco skončí. Teď tě prosím abys smazal tu fotku a přestal dělat drama."
Celou dobu se na mě díval a nakonec mi vytrhl telefon z ruky, chvíli tam něco ťukal, což mi naznačilo že se přihlásil na své jméno a když fotku smazal, telefon mi vrátil. ,,Spokojená?"
,,Děkuju." vydala jsem ze sebe a otočila se k odchodu. Rychle jsem proběhla zpátky ven ze šaten a opřela se o zeď vedle dveří. Povzdechla jsem si a zabořila obličej do dlaní. Dnešek prostě bude pokračovat tak, jak chci aby pokračoval. Budu dál studovat, ničím se nerozptylovat a bude po problémech. Pak odjedu a to bude kompletně po nich.
,,Hele, zlato?" ozvalo se za mnou a já se otočila a zamračila se na blondýnku v uniformě roztleskávačky přede mnou. Doširoka se na mě usmála a pozorovala mě. Zvedla jsem obočí a čekala co z ní vypadne.
Když jen mlčela a dívala se na mě, začalo mě to trošku rozčilovat a nebudu lhát - necítila jsem se extra příjemně když jen koukala s úsměvem na tváři. ,,Ano?" ozvala jsem se a založila si ruce na prsou.
,,Chci abys přišla na konkurz na místo roztleskávačky!" řekla jemným hlasem a znovu se usmála. ,,Byla bys naprosto perfektní! Nech si to projít hlavou. Konkurz je zítra ve tři hodiny v tělocvičně." podala mi papírek se svým jménem a dodala, že když budu něco potřebovat, mám zavolat. Skvělý.
xxx
Tak? Co si myslíte o Izzy? A hlavně co si myslíte o tom, že by se dala k roztleskávání?
