Seděla jsem opřená v křesle a koukala ven z otevřených dveří balkonu. Přemýšlela jsem. Přemýšlela nad mým dnešním rande Brucem. Nevím jestli je to dobrý nápad. Najednou si ničím nejsem jistá. Povzdechla jsem si a odhodlala se vstát. Začala jsem se upravovat a když konečně byla hotová, tak mi zazvonil telefon. Bruce.
,,Ahoj," zamrmlala jsem do telefonu a přendala si ho v ruce a začala si zapínat boty na podpatku, které mě děsily už teď.
,,Stojím před domem," ozvalo se jen a já si povzdechla. Telefon položil dřív, než jsem stihla cokoliv říct. Zamrmlala jsem nadávku na jeho styl telefonování a narovnala se před zrcadlem. Pootočila jsem se a potom se zase narovnala, oblékla si bundu, ale následně si ji zase sundala. Vyšla jsem z pokoje konečně spokojená se svým vzhledem i když jsem na něm vlastně nic nezměnila a mohla vyrazit. Zamkla jsem dům a pomalu šla k jeho autu. Každým krokem jsem se cítila nejistější. Takový špatný pocit v žaludku jsem už dlouho neměla.
V autě bylo ticho. Jen jsem seděla a zrychleně dýchala. Nevěděla jsem jak začít téma, nebo jsem se možná bála cokoliv začínat. Zastavil před restaurací a já s úlevou vystoupila. Alespoň teď se třeba začneme bavit. Nebo ne?
,,Prosím, krásko," zamrmlal a podržel mi otevřené dveře. Děkovně jsem se usmála a vešla dovnitř. Restaurace byla tlumená a taková tichá. Moc lidí tu nebylo, takže jsem na něj počkala a nechala se jím odvést k rezervovanému stolu. Bylo to daleko od města a celkově to tu připomínalo spíš obyčejný pajzl jak restauraci.
,,Bavíš se?" zeptal se asi po třetí a já s úsměvem kývla. Nebavila jsem se ani trochu. Na tuhle otázku se mě zeptal před tím než nám donesli vůbec něco k pití, potom se zeptal před jídlem a naposled teď. Což je po jídle. Vážně nemáme žádné společné téma, nechápu proč jsem sem vůbec šla.
,,A vůbec," odmlčela jsem se a napila se vody. Sledoval mě s pobaveným výrazem ve tváři. ,,Pověz mi něco o sobě," znovu jsem se napila. Nervózně jsem si pohrávala s prsteníčkem a sledovala ho. Začal povídat nějaké příběhy od svých pátých narozenin. To bude na dlouho, teď je mu devatenáct. Takže mi poví deset let svého života. Už vím co si napíšu do seznamu - nikdy nedělat. Nikdy, v žádném případě nechodit znovu na rande s Brucem.
,,A teď ty mi něco pověz," uchechtl se a já párkrát zamrkala. Myslím, že usnu. To nebude moc dobrý.
,,Takže-"
,,Nebo jestli chceš," začal a já zvedla obočí. Nejsem překvapená, že mi skočil do řeči. Opravdu ne. Dneska už mě opravdu nic nepřekvapí. ,,Zarezervoval jsem tu pokoj, abychom nemuseli takovou dálku zpátky a tak mě napadlo jestli už nepůjdeme nahoru." Oh, bože. On měl pravdu. O nic jiného tu nejde. Jsem pitomá.
,,Myslím, že už pojedu domů," řekla jsem rozhodně a narovnala se. Kabelku jsem si přehodila přes rameno a vstala. Ani nezvedl pohled, asi to neočekával. Protočila jsem očima a chytila si taxi.
,,Dám si kávu, děkuji." zamrmlala jsem na číšnici a dál pohupovala nohou u baru. Soustředila jsem se na ubrousek na stole a probodávala ho pohledem. Představovala jsem si, že je to Bruce.
Zvedla jsem pohled, když jsem vedle sebe uviděla jak číšnice odložila svůj tác s panáky alkoholu a po jednom nenápadně hmátla. Rychle jsem ho vypila a zašklebila se. Nic jiného se nedá dělat.
,,Já to viděl," ozvalo se mi u ucha a já s leknutím málem spadla z barové stoličky. Otočila jsem se a protočila očima nad Mattovým chováním.
,,Měl jsi pravdu," zamračila jsem se znovu na ubrousek a následně se na něj podívala. Zvedl obočí a párkrát překvapeně zamrkal. Naoko překvapeně samozřejmě.
,,Budu hádat," zasmál se a požádal o jedno pivo. Přehodila jsem si nohu přes nohu a otočila se na něj celým svým tělem. ,,Povídal o životě a pak ti řekl, že zarezervoval pokoj, viď?" uchechtl se a já šokovaně otevřela pusu.
,,Jak to víš?" zamračila jsem se a on mě pobaveně pozoroval. Napil se piva a naklonil se ke mně tak blízko až jsem cítila jeho dech;
,,Řekl mi to," rychle jsem se odtáhla a probodávala ho pohledem. Protočila jsem očima a seskočila z barové židličky. ,,Opouštíš mě?" zeptal se naoko ublíženě a nespouštěl ze mě pohled.
,,Jo," odsekla jsem a kabelku si přehodila přes rameno.
,,Odvezu tě, jestli chceš?" zastavila jsem se v pohybu a přemýšlela.
,,Pil jsi," namítla jsem a on se zasmál. Zamračila jsem se. Zase. Vlastně se mračím jen když jsem s ním.
,,Jen jsem ochutnal," protočil očima na pult hodil bankovku. Zaplatil i za mě ale jeho pohled mi říkal abych nic neříkala. ,,Navíc jsou dvě ráno." dodal a já se usmála. Náš čas.
