SEN
Stál jsem v tmavé místnosti.
Nebylo tam Nic jen Prázdno a
Ticho.
Po chvilce byl slyšet křik plný bolesti, smutku, utrpení.
Bolelo mě u srdce to slyšet ani nevím proč.
Pak když křik utichl se předemnou objevilo světlo, neváhal jsem a rozběhl se.
Už jsem byl u něj a v tu chvíli jsem zase uslyšel ten křik. Zastavil jsem se na naslouchal, najednou se ten křik změnil v pláč, nesnesitelný pláč.
Nevím proč ale také jsem se rozbrečel.
KONEC SNU
"Uaaaaaaaa!!! "
Vzbudil jsem se s křikem .
Zrychleně jsem dýchal.
Když sem se trochu uklidnil, podíval jsem se z okna a zjistil že je už ráno. Osprchovat jsem se a najedl. A zase šel na most jako každý den.
Přišel sem a byl tam jenom Sasuke
"No to je fakt pecka"
" Čau Sasuke"
"H"
"Jak jinak, celý Sasuke"
"Hele umíš ty vůbec něco jiného než H?"
"H"
Protočil jsem očima a sedl si o pěkný kus od Sasukeho.
O HODINU POZDĚJI:
" To si děláš srandu, kde jsou ti dva sakra?!'
Začal jsem nadávat a vstekat se.
Ani sem si toho nevšiml ale Sasuke se pousmál ale byl jsem tak naštvaný že sem si prostě nevšiml.
"Idiot"
"Páni Sasuke umí mluvit? To se divím"
Řekl jsem ironicky a dostal jsem záchvat smíchu.
Když sem se přestál smát tak sem se postavil a koukl na Sasukeho,spal.
Přišel jsem k němu a koukl jsem se mu do tváře
"Vypadá roztomile,když spí"
Řekl jsem nahlas a dál obdivoval jeho klidnou tvář.
Sasuke najednou otevřel oči a silně mě praštil do tváře, přitom zařval.
"Já ti dám říkat že sem roztomilej!"
Chytl jsem se za bolavou tvář. Něco se ve mě zlomilo.
Nechápal jsem proč mě ta rána tak zamrzela. Dostávám od něj rány každý den. Nahrnuly se mi slzy do očí. Otočil jsem se a utekl.
ČTEŠ
Proč to musí bolet (SasuNaru) (PROBÍHÁ OPRAVA)
FanfictionJsou už od dětství kamarádi ale také velcí rivalové. Co se stane když k sobě začnou pociťovat city které jsou víc jak kamarádské? Co když jsou ty pocity k nevydržení a musí na povrch? Co když se stane něco co jejich životy už navždy změní? Boy×Bo...
