Proč to musí bolet (SasuNaru) (PROBÍHÁ OPRAVA)

9 Díl

Naru pov.

Jen tak jsem tam ležel. Bál jsem se co se bude dít. Najednou mi někdo zavázal oči. Začal jsem rychleji dýchat a třásl jsem se strachy. Někdo mě zase někam nesl. Zase mi začali téct slzy.
Po docela dlouhé době mě ta osoba položila na něco měkého, nejspíš postel. Sundal mi pouta a pásku. Podíval jsem se kdo to byl ale nepoznal jsem ho, ale byl mi povědomí. "Nehejbej se a zůstaň tady. Hned přijdu" otočil se a šel prič. Ještě jsem na něj zakřičel "kdo jsi a proč mi pomáháš?" koukl na mě "Sasukeho bratr" řekl a zmizel. Jen jsem tam seděl. "Kuramo? Jsi tu?" nic. Pořád nic. "Kuramo sakra neignoruj mě!" ale neodpovídal. 

Sasu pov.

Seděl jsem tam jak tělo bez duše. Nevím jak dlouho jsem tam takhle seděl. Najednou se otevřeli dveře a stál tam on a měl taky ten plášť jako Hidan. "Kde je Naruto? Co ste s ním udělali?" začal jsem na něj řvát. Přiběhl ke mě a poližíl mi ruku na pusu abych neřval. "Buť zticha" zašeptal a sundal mi pouta. Jen jsem ho pozoroval "pojď za mnou a opatrně jasný?" jen jsem přikývl a náslesoval ho. Po chvilce jsme vyšli ven a Hned jsme se někam rozeběhli. Po asi hodině jsme zastavili před malou chatkou. "Běž tam" řekl. Chtěl jsem se ho na něco zeptat ale zmizel. Otočil jsem se zpátky k chatce a pomalu jsem otevřel dveře.

Naru pov.

Najednou se začali otevírat dveře.  Myslel jsem si že to bude on ale byl to Sasuke. Podíval jsem se mi do očí a rozeběhl se k němu. Zastavil jsem se těsně u něj a obejmul ho. Začali mi téct slzy "Chyběl jsi mi Sasu" zašeptal jsem a ještě víc ho stiskl.

Sasu pov.

Obejmul jsem ho na zpátek. "Taky jsi mi chyběl Naru a co se stalo? Jakto že jsi byl v té cele? A co s tebou udělal Hidan?" začal jsem se ho vyptávat.
Podíval se na mě a začal mluvit "Když jsi odešel tak jsem tě šel hledat. Hledal jsem tě celý ten rok. Pak jsem běžel lesem a všiml si těch mužů v pláštích. Sledoval jsem je ale asi jsem nebyl dost opatrní a oni mě našli. Někdo mě bouchl do hlavy a já ztraril vědomi. Probudil jsem se v té cele. Pak mě ten šedovlasý muž-" přerušil jsem ho "Hidan" usmál se "tak tedy Hidan mě odnesl do nějaké jeskině. Jen jsem tam ležel, když v tom mi někdo zavázal oči a někam nesl. Odnesl mě sem a když jsem se zeptal kdo je tak mi řekl že tvůj bratr" políbil jsem ho do vlasů "půjdeme spát a zítra se vrátíme domů" Naru jenom přikívl. Vzal jsem ho na ruku a šel si s ním lehnout. Usmul během chvilki ale já nemohl. Pořád mi hlavou vrtali ty samé myšlenky "Proč nám pomáhá? Co tím chce dokázat? Myslí si že mu kvůli tomu že nás zachránil odpustím?" otázky na které nejspíš nikdy nedostanu odpověď.

Už jsem skoro usínal, když v tom najednou.......

Taaak tady to utnu 😂😂 Já vím jsem svině ale co😂😂  pomalu ale jistě se blížíme ke konci😥 nooo snad se kapitola líbila a omlouvám se za chyby😅😅 takže u další kapitoli papapapaapapaaaaaapa😂😂😅😅