Proč to musí bolet (SasuNaru) (PROBÍHÁ OPRAVA)

11 Díl

Už je to půl roku co Naruto zemřel.

Seděl jsem na skále a pozoroval krajinu. Usmíval jsem se.
"Je to krásný výhled na krajinu Naruto. Určitě by se ti tu moc líbilo"
Řekl jsem a podíval se na oblohu. Tohle jsem dělal často. Díval jsem se na oblohu a mluvil. Doufal jsem že mě uslyší a odpoví mi ale.......věděl jsem že je to hloupost.

Začali mi téct slzy. Je to půl roku co se to stalo......nedokážu uvěřit že je vážně pryč. Doufal jsem že to je jenom noční můra a já se nemůżu probudit.
"P-prosím. Pojď zpátky sem. Zamnou. Už tě nikdy neopustím. Budu pořád s tebou. Prosím vrať se mi zpátky" zašeptal jsem. Víc jsem se rozbrečel.

Najednou jsem ucítil jemný dotek na mém rameni. Ohlédl jsem se ale nikdo tu nebyl. Asi už blouzním. Schoval jsem si obličej do dlaní a znovu se roubrečel. Znovu jsem ucítil dotek na rameni ale tentokrát mi někdo zašeptal do ucha "Sasu" vylekal jsem se a prudce se postavil. Rozhlížel jsem se ale nečekaně tu nikdo nebyl. Utřel jsem si slzy. "Už vážně blázním" uchechtnu se.

"Nech mě jít" zase ten hlas. Znovu jsem se ohlédl. Tentokrát jsem uviděl postavu. Přibližovala se ke mě. Zaujal jsem bojoví postoj "Kdo jsi a co po mě chceš?" zařval jsem a zamračil se.
"Musíš zapomenout" nahodil jsem nechápavý výraz. Zapomenout? Na co? Ppstava byla čím dál tím blíž a já mohl koneče poznat kdo to je...

Podlomili se mi kolena a já se svalil k zemi. Pozoroval jsem ho. Slzy mi tekli po tváři "Naruto jsi to ti nebo už jsem se vážně zbláznil?" zašeptal jsem a dál ho pozoroval. Když byl dost blízko posadil se naproti mě. Natáhl jsem ruku a chtěl ho pohladit po tváři ale nemohl jsem. Ruka projela skrz jeho tvář. Vyděšeně jsem cukl rukou.

"Musíš ně nechat jít" zašeptal Naruto a usmál se. "Ne" zavrtěl jsem hlavou "to nedokážu" pořád jsem ho pozoroval. "Ale musíš. Nechci aby jsi byl smutný. Musíš zapomenou" nechci zapomenout. "Prosím. Nechci na tebe zapomenout" stekli mi další slzy "Ale musíš. Udělej to pro mě prosím" znovu ten jeho úsměv. Ten jeho nádherný úsměv.

Musím zapomenout. "Dobře zapomenu Naruto" smutně jsem se na něj usmál. Najednou se začal rozplývat. Rychle jsem se k němu naklonil a obejmul ho a zavřel oči. Nebylo to to pravé objetí. Bylo to jako objímat vzduch. Po chvilce jsem otevřel oči a nikdo tu už nebyl. Podíval jsem se na oblohu"Sbohem Naruto" zašeptal jsem a smutně se usmál. Vstal jsem a rozešel se neznámo kam.

Od té doby Sasuke cestuje po světě. Nikdy se nikde nezastaví na moc dlouhou dobu. Pomůže vesnicím v nebezpečí, když už jeho pomoc nepotřebují zase odejde. Vyčkává než přijde jeho konec a až znovu uvidí blonďáčka, kterého tak moc miluje a zůstane s ním navždy.

Taaak tady je poslední díl této knížky😅 doufám že se vám líbil. Omlouvám se za chyby (ano zase tam mám hrozně moc chyb😅😅😅) nemusíte se bát. Plánuju psát další Sasunaru, Ereri, Victuuri a další shipy. Jestli máte nějaký ship na který chcete povídku, napiště do komentářu. Zatím se s váma loučím a u dalšího příběhu papapapap😅😂