....Dokud jsem nepřišel na to, jaká je zábava lovit kraby. Sbíral jsem škeble, rozbíjel je a maso házel do síťky kterou jsem pak opatrně přikládal ke krabím doupatům. Tam u schodů do vody, pod kameným, z části propadlým molem, byla skulina jenž obýval skutečný obr.
Krab kterého děda léta krmil vnitřnostmi, když kuchal ryby, musel být můj. Celých šest dní jsem se o něj pokoušel, až udělal chybu a než se vzpamatoval, byl můj. Byl obrovský, tmavě hnědý, porostlý jemnou řasou. Krčil se za majestátními klepety a díval se na mne. a já na něj..
...Asi na dvacet minut, pak přišel Marko a kraba mi vzal. Trochu jsem nechápal, ale když na mně mrknul, řekl jsem si že se asi nestane nic zlého, když mu ho nechám.
Marko dal kraba do kýble s vodou, a šel vytahovat vrš, když ji vytáhl, dal kraba do vnitř a vrš i s krabem hodil zpět
ČTEŠ
Filozofie lovu chobotnic
Não FicçãoKniha pojednává o mém vztahu k chobotnicím a hlavonožvcům obecně. A také o chování chobotnic v různých situacích a o jejich lovu na pobřeží Jadranu.
