Znamení

-15-

Objednám si kávu, a čekám, co z něj konečně vypadne.

„Víš, máme takovej problém, v práci," začne konečně.

„Jakej problém?"

„Vypadl nám jeden moderátor. Johan."

„Co s ním je?" S Johanem se znám, je to Ondrův dobrej kámoš.

„Odjíždí na rok, nebo na jak dlouho do Ameriky. Naskytlo se mu skvělý stipendium a tak." Objasní situaci, a já furt čekám, jak s tím souvisím já. „No a já vím, že právě začínáš studovat média, tak mě napadlo, jestli by si nechtěla moderovat se mnou."

„Cože?" podívám se na něj překvapeně.

„Byla by to sranda. Měla by si praxi, poznala bys plno lidí."

„Já nevím, Ondro. Asi by mě to bavilo, to jo, ale vždyť nejsem ani trošku známá."

„Na to nemusíš být známá. Jen mi řekni, jestli do toho jdeš." Dívá se na mě jako natěšený dítě. Nelze mu odolat.

„No jdu," řeknu po chvíli, a on div nepřevrhne stůl, jak je nadšený a objímá mě.

„Skvělý. Šla bys teda se mnou teď do studia?"

„Jo, proč ne."

„A co Vojta vlastně? Co jsme se vrátili z dovolené, jsme se moc neviděli dohromady." Napije se své kávy, a čeká na odpověď.

„Jo. Kdy jsme tam byli? Někdy v červenci ne? Je září, a abych pravdu řekla, taky jsem si ho moc neužila. Nejdřív jste měli půlku srpna koncerty, a od druhé půlku je furt zavřený v divadle, nebo na tiskovkách. Hrůza." Vyklopím ze sebe to, co už v sobě dusím dlouho. „Vlastně se i hodně hádáme."

„No, nemáš to s ním jednoduchý."

„To ne. Uvidíme, co bude dál."

Po pár minutách se zvedneme, a odejdeme spolu do studia, kde jsem z toho vyloženě unešená. Zkusíme nějaký nástupy, a řekla bych, že si sednu i s režií a se všema kolem. Po třech hodinách času stráveného ve studiu, podepíšu smlouvu, kterou se upisuji už od příštího týdne. Tak doufám, že to bude stát za to.

Po tom, co přijdu domů a zjistím, že tam Vojta není i přesto, kolik je hodin. Udělám si teda něco na večeři a sednu si k televizi. Ani nevím, kdy Vojta příjde, protože to je v době, když už jsem v říši snů. Vzbudí mě ale rambajz, který dělá.

„Ahoj," ozvu se z gauče.

„Ahoj, promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Dá mu krásnou pusu, a s jídlem si sedne vedle mě.

„Tak co zkouška?"

„Super, myslím si, že to bude vážně vypadat skvěle. Těším se na to. Co ty dnes?"

„Já dobrý. Co bys chtěl slyšet?"

„Tak různě. Co si dělala?"

„Byla jsem s Ondrou na kafi a pak ve studiu."

„S Ondrou? Nejste spolu nějak často?" podívá se na mě překvapeně, a já už zase cítím hádku ve vzduchu.

„Ani bych neřekla."

„Viky. Nemůžeš se scházet třeba i s holkama? Já mám fakt radost, že jste si spolu sedli, ale teď Ondra, předtím si byla několikrát na čaji s Martinem. Co si mám myslet?" vytáhne najednou a já překvapením ani nedýchám. Ale vidíte, na to bych málem zapomněla. Byla jsem s Martinem venku, ale nestalo se nic extra a bylo to vlastně hodně o ničem.