Změna

6. Přistižená

,,A zástupcem třídy se Václav Mašurec!"Naše třídní právě vyhlásila zástupce třídy a třídou zazněl potlesk.

Vzdmula se v mně vlna vzteku, jen stěží jsem zachovávala klidnou tvář.

To já jsem jím měla být...To já byla vždycky zástupce.

Nedočkavě jsem pozorovala hodiny.Chtěla jsem brečet vzteky.Koutky úst mi cukaly, jak se snažil pláč se provalit.Až konečně zazvonilo a já vyběhla ze třídy.

Utíkala jsem do horního patra, které bylo klidné, neboť se tam nacházela sborovna, ředitelna, sekrátařka, apod.

Utíkala jsme do zákoutí, kam jsem mohla jít.Velké slzy se mi koulely z očí, ze kterých mi sršeli blesky.

Uslyšela jsem kroky.Opatrně jsem pohlédla směrem, z kterého se ozývaly, a spatřily Marka.Rychle jsem setřela slzy a potichu se plížila na záchody, které byly nedaleko.Už jsem skoro otevírala dveře, když najednou zazněl hlas.

,,Neschovávej se, vidím Tě."S těmito slovy se Marek otočil.

,,Neschovám se."Řekla jsem a vystrčila hlavu.

,,Brečela jsi..."Pravil.

Znejistěla jsem:

,,Jaks na to přišel?"Odpověděla jsem neutrálně.

,,Viděl jsem Tě."Řekl, jako by to byla úplná normálka.

,,Hmm."Byla jsem v rozpacích.

,,Proč?"

,,To Ti tak budu říkat..."Odsekla jsem.

,Kvůli tomu, že jsi nebyla zvolena?"

,,Ne."Odpověděla jsem rychle a sklopila oči.

,,Lžeš."Jeho hlas zazněl skoro až výhružně, ale tvář byla klidná.

,,Proč myslíš?"

,,Poznám to."

,,A jak?"

,,Odpověděla jsi příliš rychle."

,,A to je všechno, co Tě ujistilo?"

,,Jo."Zněl flegmaticky.

,,Aha."Najednou jsem neměla co říct a tak jsem se otočila na patě a odcházela.Celou cestu jsem na zádech cítila jeho pohled....

Marta Petrů má přece odpověď na všechno...