Darlin' don't be afraid (CZ-FF h.s)

10) Pravda: řekli ro rodiče ://

Ahojte :33 Jsem jeste ve škole ale WiFi tu je :33 pro vás další part :))

Při večeři jsme moc nepovídali. Ukázalo se, že Harry byl buď opravdu hladový nebo mu moje jídlo chutnalo, protože všechno snědl a nechal si přidat.

Koukala jsem na něj a skoro zapomínala jíst.

Ráno si ještě rozespalá řeknu, že to chce sprchu. Venku svítí slunce a mě napadne, že jsem ještě nebyla venku.

Najdu ve skříni osušku a šampon, džíny, triko s dlouhým rukávem a hřeben.

Se zíváním zapnu sprchu a nechám ledovou vodu jen tak téct.

Pak uslyším otevření dveří, vyjeknu a rychle skočím po osušce.

,,Co-'' lekne se Harry, který ještě s přivřenýma očima na mě kouká. Má na sobě jen dlouhé kalhoty a já uvidím jeho hruď.

,,Eh-'' škytnu.

,,Promiň,'' zamumlá. Pak se usměje. ,,Škoda, že máš ten ručník,'' prohodí a mizí ve dveřích, od kterých přišel, poněvadž po něm začnu házet jeho gely, šampony a tělová mléka.

Pak si znovu vylezu do sprchy a tentokrát bystře a každých sedm vteřin kontroluji ty jeho dveře.

Když už si oblečená do věcí které jsem vybrala češu vlasy, začne se mi motat hlava.

No sakra, stačím si ještě pomyslet a už se mi do pusy hrne krev. Začnu kašlat a zalykat se.

Spadnu vysílením na zem a tam už jen sedím a cítím, že nemohu dýchat. Krev mi ucpala ty trubice, kterými dýchám.

A je to tady. Umřu.

Uklidním se a chytnu se za ruce. A čekám.

,,Maily! Maily!? Proboha! Maily!!!'' Uslyším křičet Harryho.

Kvůli tomu vyprsknu další krev.

Chci na něj zaječet: Ticho, Stylesi! Já tady umírám! Zmlkni!

Jenže ze sebe nevydám ani hlásku.

,,Dýchej! Maily! O můj bože, Dýchej... Proboha Dýchej!!'' Začne ještě víc volat.

Pak mi dojde, že bych měla už dávno být mrtvá. Jestli nejsem, asi tu mám ještě chvíli být.

,,Nevolej...sanitku...'' vydám ze sebe. ,,Alergie...''

,,Cože? Pěkná blbost!''

,,Je...to...alergie na...'' snažím se vzpomenout si, co bylo na obalu šamponu za ovoce...,,Mango''

,,D- dobře...'' zaskočeně na mě kulí oči.

,,Mám prášky...na nočním...stolku.''

Přinese mi je a já spolku tři.

Zbytek dopoledne ležím v posteli. Na oběd už to nevydržím a dojdu si dolů do kuchyně pro kousek housky a mrkev.(začala jsem ji jíst teprve nedávno, vlastně mi teprve Louis ukázal, jak dobře může mrkev chutnat)

Pak zazvoní telefon, hned vedle linky.

Zvednu to.

,,Haló? Tady... dům Harryho Stylese.'' Řeknu opatrně.

,,Je tam Maily? Tady Louis Tomlinson.''

,,U telefonu, Loui.'' řeknu a vydechnu. Harry někam s odmlouvaním do telefonu kvůli mě musel odjet.

,,Hele...Maily.'' Uslyším v jeho hlase nádech smutku.

,,Co? Stalo se něco c Eleanor!?'' zděsím se.

,,Ne... Stalo se to, že... prostě'' nadechne se. ,, mluvil jsem s tvými rodiči.''

Zapomenu se nadechnout a hrkne ve mně.

Ale ne.

,,Ne.'' Přiškrceně ze sebe vysoukám.

,,Vím o-''

,,Ne. Prosím. Neříkej nic. Mě, ani klukům ani nikomu. Nikomu. Prosím, fakt!'' úplně mi přeskočí, jak se ho snažím přemluvit.

,,Maily, já...''

,,Prosím. Nic nikomu neříkej.'' Ukápne mi slza.

Posledních pár dní si zase připadám normální. Už nejsem ta nemocná. Jsem Maily Rubin, stydlivá ale chytrá, ani hezká ani ošklivá. Přirozená, i když se stále tolik nesměju jako dřív.

Nechci to ztratit. Chci taková být až do konce.

,,Dobře.'' řekne pomalu a zavěsí.

Zavřu oči a potichu pláču.

Ano, chci taková umřít. Ale v nejbližší době... ne. Alespoň do konce kurzů. Prosím.

Bože, pomoz mi.