Darlin' don't be afraid (CZ-FF h.s)

18) London bridge

Ahojte :##

Myslela jsem, že mě vezme zase někam do restaurace, mezi lidi, nebo alespoň někam, kam se legálně smí.

Ale to ne, on musel na London Bridge.

Dole na chodníku mi zavázal oči, a celou cestu nahoru - nechtěl ani za nic prozradit, kudy jsme šli - mě vedl za ruce. Občas mě chytl kolem pasu a vynesl nebo snesl mě před schody.

"Už tam budeme?" Trochu nervózně se ošiju.

Když promluví, slyším v jeho hlase úsměv. "Ještě chvilku, Maily."

Věřím mu. Snažím se nezakopnout. A když se mi to stne stejně mě Harry chytí. Vím to.

Cítím na tváři šlehání větru a jednu dvě kapky deště. Jsme v cíli.

Harry mi ale nerozváže oči hned. Čeká. Cítím na sobě jeho pohled.

"Jsi úžasná, víš to?" Vydechne potichu, že jeho slova sotva slyším ale stejně vím přesně, co říkají.

Usměju se. "Vím." A pk mě políbí. Tohle je lepší než normální polibek; než polibek tam dole, na zemi, mezi obyčejnými smrtelníky. Jako bychom byli na světě, v téhle jiné dymenzi než ostatní lidé jen sami dva, a ničemu jinému se nevěnovali. Harry mi jednou rukou zajede jemně do vlasů a druhou mi dá na zadek. Já mu svou ruku taky zašmodrchám do jeho kudrlin a druhou ho tahám za tričko na hrudi.

Ukápne mi slza. Teda, naštěstí se rychle vsáhne do šátku, takže je můj miláček neviděl. Nesmí je vidět.

Líbáme se, a já u toho nevhodně myslím na to, že ho tu nechám, samotného a... beze mně. Budu sama, on bude sám. A nebudeme spolu.

Líbáme se. Já u toho brečím, a myslím, že si toho zatím nevšiml. On je teď snad šťastný. Doufám v to.

---

Doma v bytě spolu zase ležíme na gauči, on mi hladí vlasy, na hlavě, ve vlasech. Já mu zkoumám křivky druhé ruky, hladím ji a někdy ji celou zaseji polibky. Harry sladce vzdychne.

Pak mi dá pusu těsně k uchu a zašeptá: "Tohle jsem si vždycky přál. Vždycky jsem si přesně, přesně tohle a takhle představoval. Ty mi plníš sny. Ty jsi můj sen."

Usměju se. Pár pramenů si hodím do obličeje, aby neviděl, že mi zase teče nejen slaná voda z očí, ale i červená z nosu.

Ahojte :) tohle je taková malinká, bezvíznamná kapitolka, která má jen navodit alespoň nějakou romantiku, protože podle mě já ji moc navodit neumím, když jde o jádro celého příběhu, jestli-víte-co-tím-myslím :33 Příště už půjde do tuhého, a sama se docela bojím, co jsem jim to vymyslela za pletky... :OO :P :D =)