Darlin' don't be afraid (CZ-FF h.s)

5) Blázen

Ahojte :> mám už dlouho předepsané díly, tak je dneska zkusím sem dát všechny. Jestli si teda na to najdu čas (i když to znamená zmáčknout jen jedno tlačítku, že :33) jinak, prosím Vote*comment VŽDY potěší :SS 

Moje mamka jezdí autem vždycky strašně rychle. Proto když jedeme na letiště a ona jede podle dopravních předpisů (pomalu), vim, že ji to opravdu hodně vzalo.

Vystoupím.

Rodiče mi ráno řekli, že se mnou na letadlo nepočkají. Mám to zvládnout sama. Nepřekvapilo mě to.

Ještě než závěru dveře řeknu potichu:,, Ráda jsem vás potkala. Mám vás ráda.'' Zavřu dveře a oni odjedou, aniž by něco řekli. Jen táta na mě hodil smutný pohled.

*&*&*&*&*&*&*&*&*

V letadle jsem strávila tak dvanáct hodin. Během té doby jsem osmkrát běžela na záchod kvůli těm plícím a krvi v nich.

Když dorazím do Londýna, je dokonce slunečno.

Tady se ke mě budou chovat normálně. Doma se všichni chovali tak, že za chvíli budu...mrtvá. A to já nechtěla. Chci být do konce normální.

Na letištním pásu najdu své dva kufry a tašku přes rameno.

V emailu psali, že mám čekat na někoho, kdo mě vyzvedne. No jo, ale jak ho poznám?

Odpovědi se mi dostane po pěti minutách, kdy uvidím muže s obrovskou cedulí, na které bylo velkými písmeny napsáno MeilyRubin. Asi jsem zrudla.

Dojdu k tomu muži... no, spíš je to ještě kluk.

,,Jsem Meily. Meily Rubin.'' zašeptám směrem k němu.

Udiveně se na mě podívá.

,,A-ahoj. Jsem Louis Tomilson. Jsem... budu tvůj patron, opatrovník. Jelikož jeden kluk z naší skupiny, nejmenovatě ten jediný kudrnatý, je za jedno s charitou a všema možnejma školama, každý z naší skupiny má jednoho člověka na starost. Jako, z té soutěže. Takže... spolu teď budeme trávit čas.'' usměje se.

,,Ahoj. Dobře.''

Chvíli jen tak stojíme a prohlížíme si jeden druhého.

Louis je vysoký, ale ne zas moc, má hnědé vlasy a oči. A strašně vtipný hlas.

,,Ty nejsi zrovna naše fafnynka, viď?'' Zeptá se s úsměvem v očích.

,,Ale ano...'' zalžu. Snažím se vybavit si ho z nějakých plakátů.

Pozvedne obočí stále se usmívá.

,,Ne,''vydechnu upřímně. ,,Vůbec tě neznám.'' Přiznám.

Začne se upřímně smát.

,,Co?'' nechápavě se na něj kouknu a trochu zase zrudnu. Musím vypadat jako červené víno.

,,Kluci neuvěří jaké mám štěstí!'' málem začne skákat radostí. ,,Chudák Harry... ten to bude mít nejhorší.'' Začne se ještě víc smát.

Já už se dlouho nesmala, stejně jako neplakala. Nemám chuť, i když všichni říkají, že bych naopak měla užívat pozitivní emoce jak nejlépe to jde. Ale to já ne.

,,Dobře, nechápu to."

Po chvíli se přestane smát a chce mi vzít tašky.

"Ne, dobrý. To zvládnu sama," řeknu a usměju se. Mám paraoidní pocit, že ví o mé nemoci a chce se ke mě chovat mile kvůli té nemoci. Ne kvůli tomu, že jsem mu sympatická.

Pak mi sebere alespoň dva kufry. Bohužel Jsem si plně vědoma, že bych je sama neutahla. Škoda.

Před letištěm čeká takové polo auto polo limuzína. Narveme do kufru moje zavazadla a nastoupíme.

AutoLimuzína se rozjede a my sedíme v tichu.

,,Takže," snažím se navázat předešlý rozhovor, ,,Odkud bych tě měla znát?"

Hrdě se poklepe na hrudi a řekne: ,,Jsem člen, spíš důležitý článek z britsko irského boybandu One Direction. Jsem nejstarší že skupiny a umím z nich jako jediný zpívat." Pak se usměje. ,,A ty? Řekni mi něco o sobě.''

,,One Direction... něco Jsem slyšela. A o sobě?...''nevím co říct. Poslední dobou Jsem se z nikým moc neseznamovala. Nechci, aby mě pak měl rád a já mu odešla.

,,Jsem Meily. Nejsem v žádné skupině a nemám žádné koníčky."

,,Ale, něco se určitě najde." Zazubí se. Ten kluk se fakt furt směje.

,,Asi ráda maluju. Ale je to už hodně dlouho, co Jsem to dělala." Zamyslím se. Opravdu Jsem dlouho nic nemalovala. Jako malá jsem všechno okolo kreslila do takového růžového bloku...

,,Vidíš."

,,Kam jedeme?" Zeptám se.

,,Do jednoho bytu." Tajemně se zatváří a vezme si z miniledničky plechovku Cocacoly.