Darlin' don't be afraid (CZ-FF h.s)

3) Životní boj - Cesta, Test s velkým T (2/2 part)

Ráno jsem místo školy šla do knihovny. Nikdo to nevěděl.

Učila jsem se tam. Ne že bych nic neuměla, že bych se ted snažila všechno dohnat. Já měla průměr samé jedničky. Pak přišla ta blbá zpráva a já se přestala snažit. K čemu by mi ty známky byli? Vždyť je to už stejně jedno, ani se nedožiju svých 21 let, své plnoletosti. Sakra.

Učení mě bavilo a i stále baví. Proto aniž bych si to uvědomila v knihovně strávím sedm hodin.

Na oběd si zajdu do bufetu vedle knihovny, jinak z ní nevytahnu paty.

Kolem třetí hodiny vyrazím domů, protože v tu chvíli mi končí vyučování. A je pátek.

Doma si ještě opakuju látku, kterou bych se měla učit až příští rok.

Test začne v půl osmé. V sedm se ještě sprchuju a najím se tak moc, jak už dlouho ne. Mamka na mě zmateně ale trochu nadějně kouká.

Přesně ve 30 už jsem u PC, vlasy suché a oblečená na doma.

Otázky jsou poměrně lehké, jen z ekonomiky mi něco vrtalo hlavou. a nějaké byli opravdu divné. První divná otázka: Něco o vašem životě. Napíšu: Žádný nemám. Taky nemám ráda brouky. Pak taky otázka: Momentálně vaše nejoblíbenější skupina (boyband)? Byla zaškrtnuta, že je nutná odpověď. Rychle jsem zapátrala v paměti, o čem ted ve škole mluví, co slýchám z jejich rozhovorů vedle mé lavice...Miely Cierus...nebo jak se to píše... ale to není boyband... jo! Teď holky milují ty... toho, Nialla, Zayna Malika, Harryho... One Direction! Jeden směr! Rychle to tam napíšu a jdu dál. A před poslední otázka v testu: Máte nějaká vážná onemocnění? To mě teda málem srazí do kolen. Nechci tam psát, že umírám. Napíšu jednoduše: Mám nově nalezenou nemoc, nemá jméno, přenáší se pomocí brouků a koluje v krvi. Následky jsou překvapení, dáreček.

Test mi trval přibližně půl hodiny. Počítají se body a jako bonus přičtou čas, který zbyl po zodpovězení všech otázek.

Výsledky budou ráno v 9 musím čekat.