Percabeth

2. díl

Percy

Cheirón a Pan D. mi dali loďku. Ne placetnici ani lodičku na vesla, ale takovou ,,střední". Popřáli mi hodně štěstí a já nastoupil do loďky. Pro mě bylo jednoduché takovou loď řídit. Jsem přece syn Poseidóna, ale měl jsem takový divný pocit, že se něco pokazí. Moře bylo krásný. Bylo klidný a já jsen slyšel vlnky jak bouchají o strany loďky. Užíval jsem si to, protože v poslední době jsem moc klidu neměl. Když nebyly prázdniny chodil jsem do školy ( měl jsem hodně hlučnou třídu ) a když jsem měl čas sešli jsme se Annabeth v parku, u mě doma... Prostě různě. Za hodinu jsem přijel k Moři nestvůr neboli k Bermurdskýmu trojúhelníku. Přesně jsem věděl, kdo mě čeká u vstupu do Moře nestvůr - Charybda a Skylla. Naposledy, když jsem je potkal Skylla mě dostala z lodi, protože mě chytla za batoh. No a Charybda nám málem sežrala loď, což bylo jedno, protože ta loď stejně vybouchla. Charybda začala zase vtahovat a vydechovat. Snažil jsem se ze všech sil tu loďku udržet. A docela se mi to i dařilo. Asi to bylo i tím, že jsem byl sám a nikdo tu loď moc nezatěžoval - Jen já.

Nějak jsem zvládl se dostat přes Chrybdu, ale ještě na mě čekala její ,,sestra" Skylla. Ny ní jsem radši vydáhl Anaklusmos. Skylla začala útočit. Bylo strašně unavující - řídit loď aby plula rovně a sekat po Skylle. Ale zatím se mi to dařilo... Bohužel jsem to zakřik. Skylla mě sice minula, ale poškrábala mi levou ruku. Strašně to bolelo, ale já musel vydržet.

,,Uf" vydechl jsem, když jsem se dostal pryč i od Skylly. Podíval jsem se na svojí ruku. Byla ošklivě poškrábaná. Ponořil jsem ruku do vody, ale nechtěla se mi uzdravit. Že bych tady v Moři nestvůr neměl až zas takovou moc ? Tu ruku jsem nemohl nechat jen tak. Ze svého trička co jsem měl na sobě jsem odtrhl kus látky a tu ruku si obvázal. První polovina mé výpravy byla za mnou, ale ta horší čáat mě ještě čekala - Polyfémos. Nechtěl jsem na to myslet a vydal se na souřadnice, které jsem si ještě teď pamatoval - 30, 31, 72, 12.

Co se zatím dělo v Táboře polokrevných

,,Včera... Včera odjel Percy" říkala jsem Groverovi a Tysonovi ,, Dostal od Cheirón a Pana D. výpravu." povzdechla jsem si a držela jsem se abych se nerozbračela.

Grover a Tyson protestovali ,, Ale proč jel sám ?" zeptal se Grover ,, Dobře. Kdyby vzal aspoň tebe, ale proč nevzal ani tebe ?" s vykulenýma očima se zeptal.

,,Bude bratříček v pořádku ?" zafňukal Tyson ,, Nechci aby se mu něco stalo." bylo mi ho líto, ale mě bylo stejně... Jenom si to vynásobte tak 100x. Bylo mi mizerně. Chyběl mi. Moc. Od té doby co odjel jsem duchem pryč. Nedokážu se soustředit. Doufám, že se mu nic nestane.

,, Kam vlastně jel ?" zeptali se oba dva najednou.

,, Do Moře nestvůr" odmlčela jsem se ,, Zabít Polyfémose"

,,COŽE ?!" vyjekl Grover ,,a to jel sám ?! Úplně sám ?! Vždyť už minule nás skoro všechny zabil ! Jdu za Cheirónem a Panem D. ať -." chytila mě Annabeth za rameno. Jenom smutně zakejvala hlavou a dívala se dolů. Do háje. Neuvědomil jsem si jak to může být pro ni težké a já tady vyvádím.

,,Annabeth" povzdechl jsem si ,,Jsi-Jsi v pořádku ?"

,,Já to nějak zvládnu" potichu řekla ,, Hlavní je, že mi s tím nic nezmůžeme, protože Percyho si vyžádali sami Bohové. Jenom Percyho.",,Aha." tím náš rozhovor skončil a já se vydala na lukostřelbu. Nedokázala jsem se soustředit a ani pořádně strefit cíl. Nechtěla jsem někoho zranit, tak jsem se vydala do arény. Byla tam i Clariss, ale já si jí nevšímla. Vytáhla jsem si svůj nůž a začala masakrovat panáka. Nevím co to do mě vjelo, ale nedokázala jsem se udržet. Clariss na mě s udívem koukala pak si položila meč a přišla ke mně.

,, Annabeth ?" promluvila Clariss ,, Co se děje ? " podívala jsem se na ní. Měla jsem v očích slzy. Nechtěla jsem před ní vypadat jako totální chudinka a rychle si je otřela.

,,Nic." odsekla jsem.

,,Nekecej." nedala se Clariss ,, Něco s Percym ?"

,, Ty to ještě nevíš ?!" byla jsem na ní hnusná ,, Percy včera vyjel na výpravu." mluvila jsem už klidněji.

Vykulila na mě oči ,, Sám ? Bez tebe ? To mu se mi nechce věřit."

,,Bohužel to tak je." sklopila jsem hlavu ,, Bohové chtěli jen jeho."

,,A ty" odmlčela se ,, Ty jsi v pořádku."

,, Po pravdě ? Ne nejsem." povzdechla jsem si. ,, Za 13 dní má Percy narozeniny. A.. A taky máme výročí, když jsme spolu začali chodit. Už to bude rok."

,,Tak to tě chápu." dneska byla až moc nějaká hodná ,,Ale ty se nesmíš propadnot smutku. Mysli na něj v dobrém a určitě se mu nic nestane. Je to přece syn Poseidóna a hrdina Olympu." povzbudivě se na mě usmála.

,,Slíbil mi, že se vrátí do jeho narozenin." vyhrkla jsem

,,No vidíš !" zasmála se Clariss ,,A Percy své sliby drží a to by jsi měla znát ze všech nejlíp."

,,Jo já vím" už jsem byla v klidu ,,Děkuji ti Clariss" obejmula jsem jí a odešla jsem do svého srubu.

KONEC druhé části :) Pokud se bude líbit budu v tom pokračovat. :) Znovu se omlouvám za chyby, ale já to většinou nekontroluji :D

Annabeth