Percabeth

6. díl

Z pohledu Annabeth

Když jsem slyšla křičet Grovera u pobřeží Pecyho jméno nezajímala jsem se o to. Byl lehkovážný. Tvářil se jako by mu to nevadilo, že umírá, že opouští tento svět a hlavně, že opoští ji... Přiběhla za ní Clariss.

,,Annabeth !" vyhrkla ,, Percy, on- on se objevil najednou na místě, kde bylo vysílání Iris. Je tady. Je v táboře !"

,,Cože, ale jak ?" nevěřila jsem tomu co říkala.

,,Nevíme. Cheirón ho odvezl do hlavní budovy." ukázala směrem k hlavná budově ,, Annabeth. Je na tom hodně špatně. Když se objevil ještě vnímal, ale než jsme se k němu dostali, už byl v bezvědomí."

,,Musím za ním."

,,Počkej Annabeth" chytila mě za ruku ,, Měla bys ještě něco vědět. Potom co jsi se rozeběhla pryč... No byl rád, že jsi pryč."

,,Cože ?!" vyjekla jsem ,,To nemyslíš vážně !"

,,Ano myslím, ale ne tak, že by tě nechtěl vidět." podívala se dolů ,, On trpěl, příšernými bolestmi Annabeth."

,,To není pravda ! Vždyť- Vždyť se choval jako by byl v pořádku."

,,Jo to choval, ale po tom co jsi odešla celý zbledl. Ani neviděl, kde jsem když jsem vystoupila dopředu a mluvila k němu. Díval se na stromy. Dokonce kašlal i krev, prý ho ten štír zasáhl i do plic."

,,Ale proč mi to neřekl ?!" naštvaně klepala nohou.

,,Protože nechtěl aby jsi o něj měla starost. Potom co jsi odešel se nám začal ztrácet a řekl ať ti vyřídím, že se omlouvá." na jeden dech řekla ,,Tak já jdu. Nechám tě osamotě." objala mě a odešla. Teď mi za celý můj život došli slova. Nevěděla jsem co na to říct. Percy se kvůli mě vzdoroval bolesti ? Vzpomněla jsi co říkal: ,,Chtěl jsem zavolat mamce, ale chtěl jsem tě vidět." on upřednostnil mě před jeho mamkou ? Začala jsem brečet - zase. Už jsem si připadala jako nějaká měkkota, která pořád brečela, ale to co mi teď řekla Clariss mě dostalo. V tu ránu jsem tomu klukovi do kterého jsem se zamilovala odpustila to, že nedodržel slib a nevrátil se v pořádku. Utřela jsem si slzy a běžela za Cheirónem a Percym do hlavní budovy...

 

Grover stál na verandě. Vypadal strašně. Byl úplně bledý. Když mě viděl pokusil se zatvářit jako by nic.

,,Anna-" nenechala jsem ho to doříct.

,,Kde je ??" zeptala jsem se. Grover ukázal směrem do budovy.

,,Třetí dveře na levo." a zase se zahleděl někam do blba. Vešla jsem do budovy a došla ke dveřím. Otevřela jsem dveře. Kolem Percyho bylo moc lidí. Cheirón, dva kluci a jedna holka z Apollónovic srubu. Léčili ho. Zatím jsem mu neviděla do obličeje, ale pak se to stalo.

,,Chaluhový mozečku." vydechle jsem. Percy byl celý bledý. Měl poškrábané ruce a obličej. Byl otočený nabok. Záda - kde měl to bodnutí - mu horlivě ošetřoval Cheirón. Apollónci mu léčili plíce a škrábance. Nechala jsem je pracovat. Vyšla jsem z pokoje a svezla se po zdi.

,,On žije. Percy žije." objevil se vedle mě Cheirón.

,,Já bych ještě neslavil, Annabeth." utíral si ruce ,, Percy je sice stabilizován, ale je na tom špatně. Hodně špatně. Jed se mu rozšířil po celém těle. To bodnutí je docela hluboké a hlavní je aby měl on sám vůli žít."