Percabeth

3. díl

Percy

Z dálky jsem viděl ostrov.

,, A sakra" řekl jsem si pro sebe. Byl stejný jako před těmi pěti lety. Vzpomněl jsem si na to jak jsem se stal na pár minut morčetem... osrov Kirké. Nechtěl jsem tam jed, trak jsem to vzal hodně velkým obloukem. S úlevou jsem si oddechl, když ten zatracenej ostrov zmizel v husté mlze. Jenže... Pokud bylo po blíž mlha... To byl další malér na který jsem nerad vzpomínal- ostrov, kde sídlily Sirény. Rychle jsem vytáhl z batohu vosk, který jsem si pro jistotu přibalil- měl jsem s ním dobré zkušenosti- a rychle si ho strčil do uší. Začaly se mi vracet vzpomínky na ten den, když jsme tudy s Annabeth projížděli. Tady zjistila svoji osudovou chybu a já - neplánovaně - nahlédl do její vize. Do vize, kterou viděla, když plavala celá smysli zbavená k Sirénám. Viděla tam otce, svoji matku Athénu a hlavně svého bývalého kamaráda Luka. Její osudová chyba byla - pokud si to dobře pamatuji- PÝCHA. Když si něco umanula, chtěla toho dosáhnout. Když se stal Luke Kronem Annabeth v něm pořád viděla toho starého hodného Luka, kterého potkala v sedmi letech. Zastesklo se mi po Annabeth. Už to byl týden co jsem opustil ostrov a já jí slíbil, že se vrátím do svých narozenin. Nechtěl jsem jí zklamat.

,,Chaluhový mozečku" ohlédl jsem se. Připadalo mi jao bych jí slyšel.

,,Chytrolínko" řekl jsem si v duchu a usmál jsem se.

,,Vrátím se. To ti slibuji." řekl jsem jen tak do větru. Dál jsem plul, ale už na mě dolehla únava. Loďce jsem ,,přikázal" aby plula dál rovně a já ulehl a usl jsem.

 

Zdál se mi sen. Byl jsem v jeskyni a přede mnou byl veliký kyklop - Polyfémos. Něco říkal. Nejdřív jsem si myslal, že si povídá sám pro sebe, ale nebylo to tak. Někdo s ním tam byl.

,, Už jede ?" zeptal se Polyfémos.

Ten někdo mu odpověděl ,, Ano můj pane." No to mě podrž. Mluvila k němu žena. A když jsem si uvědomil, kdo myslel jsem si, že se v tu ránu probudím. Byla to ta žena co nenávidí muže- čerodějka Kirké. Srdce mi bušilo tak strašně moc, že mi málem vyskočilo z hrudníku.

Polyfémos se zazubil ,, Odplata bude sladká, Persee Jacksone. Budeš umírat pomalu a bolestně." Kirké jenom přikývla a zlověstně se usmála.

Něco si zamumla ,, Těš se"

Celý zpocený jsem se probudil. Loďka pořád plula, ale já byl pořád mimo. Nechápal jsem tolik věcí z toho snu, ale něco mi říkalo, že se to brzy vysvětlí. Na ostov na kterém sídlí Polyfémos bych se měl dostat zítra...

Tábor polokrevných

V Táboře bylo všechno při strarém. Pokračovali všechny aktivity co byli naplánované- boje o vlajku, dokonce i závody na vozec. Ale mně chyběl Percy. Už byl týden pryč. A v jeho zájmu bych mu doporučovala, aby dorazil na svoje narozeniny nebo to pěkně schytá.

,,Annabeth ?" zavolal Grover, ale já ho nevnímala ,,Annabeth !?" zdůraznil a vytáhl mě z ,,transu".

,,Annabeth. Volá nás Pan D.. Prý má nějaké informace o Percym." jakmile jsem to slyšela rychle jsem vyskočila, objala ho a společně se vydali do hlavní budovy. Když jsem dorazili Pan D. a Cheirón chrály pinochle. Když nás Cheirón uviděl povzbudivě se na nás usmál.

,,Konečně" povzdechl si Pan D. ,, Mluvil jsem s tím starým korýšem." venku se zvedl vítr a vlny byli vyšší ,, No jo. Omlouvám se." zabručel ,, No prostě mi řekl něco o tom jeho synáčkovi. Málem mě probodl pohledem, když zdůrazňoval, že to mám vyřídit vám."

,,No a ?" netrpělivě jsem se zeptala ,,Co vám říkal ?"

,,Prý se dostal úspěšně přes Charybdu a Skyllu, ale dál neví. Mlel něco o tom, že v Moři nestvůr už nemá takovou moc jako normálně, takže mu už ani nemůže pomáhat." s nezájmem to dořekl a otočil se zpátky ke svojí pitomý hře.

,,Tak děkujeme Pane D." ozval se Grover. Grover se podíval na Annabeth, ale ta udělala něco co nepochopil nikdo v té místnosti. Usmála se a utekla z hlavní budovy. Měla namířeno k pobřeží. Chtěl jsem se za ní vydat, ale Cheirón mi dal ruku na rameno.

,,Nech jí o samotě" řekl a podíval se z okna ,, teď to potřebuje všechno vstřebat a dát si to do hromady." usmál se na mě. Ale jeho úsměv byl nervózní.

Běžela jsem k pobřeží. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a u moře se mi dobře přemýšlelo. Zastavila jsem se na molu a sedla si. Podívala jsem se do dálky na hladinu moře.

,,Vrať se živý, chaluhový mozečku." řekla jsem si pro sebe, ale při mé smůle šla zrovna kolem Silena.

,,Annabeth ?" divila se ,,Co jsi to právě říkala ?"

,,No... aby se vrátil Percy živý." řekla jsem.

,,Cože ? To nechápu.." a nechápavě se na mě podívala. Sedla si vedle mě ,,Tak povídej."

Nechtělo se mi moc mluvit. Vlastně jsem chtěla být sama, ale Silena byla dobrá holka. Řekla jsem jí o tom, že Percy dostal výprovu přímo od Bohů. Taky jsem jí řekla, že se musel vypravit sám do Moře nestvůr za Polyfémem - to byla ta jeho výprava - a nějak ho zastavit, což znamenalo ho vlastně zabít. Chvíli bylo ticho, ale pak si Silena povzdechla.

,,Musíš mu věřit Annabeth. Přeci jenom je to tvůj kluk a docela dost jste toho spolu zažili."

V to měla pravdu. Když Percy poprvé přišel do Tábora polokrevných, tak hned za týden dostal výpravu a já šla s ním. Pak tu bylo to Moře nestvůr, když jsme se vydali hledat Zlaté rouno, nebo když jsme se vydali do labyrintu a já mysle, že když vybuchla sopka a on byl v ní, že umřel. A pak tu byla ta válka... Percy se sice vykoupal v řece Styx a byl nesmrtelný a vlastně i díky němu jsme dokázali vyhrát nad Kronem. Jenže Percy už tu nesmrtelnost neměl. Jednou když jsme se s Percym procházeli v parku objevila se nějaká žena. Byla to asi čarodějnice, protože něco zamumla, pak jen dodala ,, Budeš trpět, Persee Jacksone." a zmizela. Nejdřív jsme nevěděli co to má jako znamenat, ale po několika dnech jsme zjistili, že už není nezranitelný.

,,Já mu věřím Sileno." nakonec jsem řekla ,, Jenom... prostě mám o něj strach."

,,Tak to je naprosto normální." usmála se na mě ,, Přeci jen spolu chodíte a ty ho máš ráda. To je zákon přírody." chvíli jsme mlčky seděli.

Pak se Silena zvedla ,,Už musím jít. Charlie na mě už bude čekat." povzbudivě se na mě usmála ,, A ty mi slib, že budeš v pohodě, Annabeth."

,,Slibuji." ani jsem se na ní nepodívala ,, A teď už běž." Silena mě ještě objala a pak se rozběhla někam ke srubům. Já vydržela sedět na molu ještě hodinu a pak šla na večeři a spát. Další den byl za mnou a Percymu se krátil čas...

 

Konec