Percabeth

5. díl

Tábor polokravných

Vysvětlila jsem Cheirónovi o čem se mi zdálo... Že Percy úspěšně porazil Poféma, ale ještě než spadl do rokle, že si povolal svoje štíry.

,,Prostě... Hlavní je, že ten jeden štír ho bodl do zad !" vyjekla jsem.

,,Uklidně se Annabeth. To se nějak vyřeší. Hlavně se za ním nevydávaj. Bohové chtěli jen jeho. Prosím. Jen tohle mi slib." s lítostí v očích se na mě podíval.

Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že to myslí dobře, ale já měla strach.

,,Dobře. Slibuji."

Cheirón se usmál ,, A teď si běž lehnout. Je brzy ráno a všichni ještě spí."

,,No dobře." a odešla jsem směrem ke srubu. Cheirń za mnou zavřel a zmizel v budově. A já byla rozhodnutá se vydat za Percym.

,,Vydrž, chaluhový mozečku." a rozeběhla jsem se abych si něco zabalila a vydala se na cestu.

 

Percy

Kolik už to bylo ? Pět deset minut ? Radši jsem na to nechtěl myslet. Lehl jsem si na trávu u vody a díval se na Annabeth. Tu fotku jsem pořídil na začátku prázdnin. Usmívala se. Miloval jsem její smích. DOkázal mě povzbudit za jakékoli situace. Dokonce i teď.

,,Annabeth" povzdechl jsem si ,,Omlouvám se. Dneska je šesnáctého. Za dva dny bych měl mít narozeniny. Promiň, ale to nestihnu."

Měl jsem strach. Měl jsem strach z toho, že umřu. Začali se mi koulet slzy z očí. Pak jsem si vzpomněl, že mám jednu zlatou drachnu. Mohl jsem zavolat přes Iris. Chtěl jsem zavolat Annabeth, ale co moje mamka ? Nechtěl jsem ji opustit, bez rozloučení, ale Annabeth musí být strachy bez sebe. Vzal jsem drachnu. Pomocí vody z moře jsem udělal duhu a do ní tu drachnu hodil.

,,Ó Iris, přijmy moji oběť. Annabeth Chaseová." přede mnou se objevila Annabeth. Byla krásná, ale měla v očích slzy. Rozhlédl jsem se a viděl, že je u pobřeži v Táboře polokravných a snaží se najít nějakou loď. Asi už musela vědět co se se mnou stalo.

Posadil jsem se ,,Annabeth ?" chraptěl jsem. Annabeth se napřímila a otočila se.

Vykulila oči ,, Ach, Percy !" vyjekla ,,Jsi- jsi v pořádku ?" ale když mě uviděla jak vypadám. V jejím obličeji se objevil strach, úzkost a bolest. Všechno najednou.

,,Percy. Vydrž. Za chvíli tam budu !"

,,Víš, že je to nemožné. Sem by ses dostala nejdřív tak za týden. A já týden nemám. Já mám už asi jenom čtaři minuty." podařilo se mi usmát ,, Jenom vyřiď mojí mámě, že jí mám rád a že je mi to líto. Nejdřív jsem chtěl zavolat jí, ale ona by vyšilovala."

,,Ale Percy. Já tě nechci ztratit" rozplakala se ,,Percy. Něco- Něco podnikneme."

Natáhl jsem ruku, Věděl jsem, že to nejde. Chtěl jsem ji pohladit po tváři ,, Ne Annabeth. Hlavně se uklidni. Chtěl jsem tě naposledy vidět." usmál jsem se na ni ,, Byl to ten nejúžasnější rok, který jsem zažil. Děkuji ti za to. Miluji tě. Zbohem..."

,,Percy ! Percy ne ! Prosím !" Annabeth se rozbrečela. Podlomily se jí kolena a začala plakat. Přiběhli k ní táborníci, Cheirón a Grover. Asi je probudila. Sice nevím jak se jí to povedlo, ale tak zázraky se dějí.

,,Annabeth ?" volal na ní Grover ,, Co se děje ?" pak mě uviděl ,, Percy ?!"

,, Nazdar Grovere" usmál jsem se na něj ,, Jak se vede ?"

,, Mě dobře." klekl si vedle Annabeth ,, A tobě ?" přiběhli ostatní táborníci. Jak mile mě uviděli zalapali po dechu.

,, Co na mě všichni, tak civíte ?" zasmál jsem se ,, Jen jsem se loučil s Annabeth."

,,Cože ? Loučil ?" vyhrkla Clariss ,, Co se stalo ?" otočil jsem se a ukázal jsem jim podnutí od štíra.

,,Bodl mě štír" pokrčil jsem rameny ,, Zbývají mi tak tři minuty." podíval jsem se na Annabeth ,, Annabeth ?" všichni se na ni podívali.

,,Hmm ?" podívala se na mě. měla červené a oteklé oči.

,,Hlavně kvůli mně nesmutni" usmál jsem se na ni ,,Tobě víc sluší úsměv." Annabeth se zablesklo v očích.

,,Jestli se tak moc chceš vidět se svým strejdou Hádem, tak si za ním běž !" vyjekla Annabeth ,, Hlavně ho ode mě pozdravuj !" zařičela a utekla pryč. Silena se za ní chtěla rozeběhnout, ale Cheirón jí chytil a jen smutně zakroutil hlavou.

,,Konečně" povzdechl jsem si ,,Konečně odešla." všichni se na něho nechápavě podívali.

,,Víte ono je docela těžké se přetvařovat, že je vám dobře a máte dobrou nálda, když vás všechno bolí." zakašlal jsem. V rukách se mi objevila krev.

,,A sakra." nevěřícně jsem se podíval na krev v mojí ruce ,,Ta zatracená ještěrka musela zasáhnout i plíce."

Začal jsem ochabovat. Špatně jsem viděl a strašně se mi motala hlava. Taky mě opouštěle síla. Už jsem moc dlouho nedokázal udržet vysílání Iris.

,,Percy ?" vyšla Clariss ,, Jak jsi to myslel těmi bolestmi ?"

Podíval jsem se na ni, teda aspoň jsem myslel, že je to ona.

,,Aha"

,,No jak bych to řekl. Motá se mi hlava. Vykašlávám krev. Špatně vidím a v jednom kuse mi je horko a pak zase zima. Celé tělo mě bolí." znova jsem zakašlal. Iris se začalo ztrácet ,,Sbohem. A vyřiďte Annabeth, že se jí omlouvám." jakmile sem to dořekl, tak jsem se složil.

,,Percy !"

,,Percy !" slyšel jsem táborníky, jak na mě volají, ale já pomalu ztrácel vědomí. Vysílání Iris skončilo. Než jsem ztratil vědomí se něco stalo, něco co bylo až tak moc neuvěřitelný, že jsem tomu nechtěl věřit. Začal jsem zářit a to doslova. Bylo to úžasné.

Uslyšel jsem mužský hlas ,, Tady neumřeš, Percy." byl to Hemés. Bůh cestovatelů, ale já mu říkám ,,pošťák".

,,Dlužím ti laskavost Percy a tímto bude zplacena." Hemés už nemluvil, protože jsem najednou objevil v Táboře polokrevných. Objevil jsem se několik metrů od Grovera, Clariss a Cheirón. Když mě spatřili, zalapali po dechu, vykulili oči a rozeběhli se ke mně. Dál si nic už nepamatuji, protože jsem ztratil vědomí. Bylo pozdě. Už uběhlo mých 15 minut...

 

 

Annabeth