Change my mind

2. Chapter

Tracy má výhodu, že se učí dobře a nemá špatné známky. Ale stejně je květen a učitelé všechny zkouší a píšou samé písemky.

Snad Tracy nemá nerozhodnou známku. Jinak nikam nejede. Stejně celou tu dobu budeme zalezlí doma u televize, co by taky oni mohli dělat jiného. To bude teda pěkný měsíc.

Zítra už odjíždíme a já vůbec nevím kam máme ject. Až přijde Tracy musím se jí na to zeptat. Vyšla jsem s pokoje a šla do kuchyně abych nám připravila oběd. Všimla jsem si, že Tracy ještě nesnídala tak jsem se vydala za ní do pokoje. Zaťukala jsem ale nic se neozývalo tak jsem vešla dovnitř. Tracy byla ještě zachumlaná v postely. Přistoupila jsem k ní a pohladila jí po ruce.

"Vstávej už je deset hodin." drkla jsem do ní.

"Ještě chvíly." odpověděla a otočila se na druhou stranu.

"Žádný ještě chvilku, vstávej a pojď se nasnídat." Posadila se a prožmoulala si oči. Věděla jsem, že už neusne tak jsem došla zpátky do kuchyně. Po půl hodině přišla sestra celá rozespalá a začala si dělat snídani.

"Do kolika jsi byla prosim tě vzhůru?"

"Do půl noci." odpověděla a napila se čaje.

"A co si dělala?"

"No volala jsem si s kamarádkama. Musela jsem jim říct, že jsme vyhráli."

"Tos jim to nemohla říct dnes ráno?"

"Né nemohla."

"Až se nasnídáš tak jdi se sebou něco udělat."

"No jo prosim tě." protočila očima.

"Ty ses ještě nedívala do zrcadla co?"

"Ne, to je to tak hrozný?"

"Jestli praskne zrcadlo tak jo."

"Ty jsi blbá."

"Já neponocuju kvůli tomu abych se pochlubila, že pojedu k One Direction."

"Vůbec to nechápeš. V kolik pojedeme do toho Londýna?"

"Až se sebou něco uděláš." Tracy rychle dosnídala a odešla do koupelny. Jídlo jsem teda uklidila, protože se najíme někde v Londýně. Po hodině, když Tracy vylezla s koupelny, šla jsem se upravit já. Na oči jsem nanesla tužku a řasenkou obtáhla řasy. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku. Tak a teď už jen oblečení.

Došla jsem do pokoje a otevřela skříň. Dnes bylo poměrně teplo a tak jsem si vzala jeans kratasy a bílé tílko s nápisem. Na chodbě jsem si obula černé balerínky a čekala jen na Tracy. Konečně přišla a obula se, mohli jsme vyrazit. Nastartovala jsem auto a vyjela směrem Londýn. Zapla jsem rádio což hned sestra přepla.

"Co děláš?"

"Přepínám."

"A proč?"

"Protože je díky tobě uvidím celý měsíc tak je teď nechci poslouchat." Dojeli jsme do nákupního centra. Tracy snad obešla všechny krámy co tady jsou. Obě jsme měli každá dvě tašky úplně plné. Odnesli jsme je do auta a šli do nějaké restaurace aby jsme se mohli najíst. Po dnešku se mi už nechtělo nic vařit.

Ve tři hodiny jsme dojeli domu a šli si vybalit věci co nemělo cenu, protože jsme je pak zas zbalili. Vzpomněla jsem si, že jsem se ještě nezeptala jak to teda zítra bude.

"Tracy, jak to vlastně zítra bude?" řekla jsem a posadila se na její postel.

"Jak by to mělo být? Normálně pro nás někdo od nich přijede a zaveze až k nim."

"Já myslela, že tam pojedeme samy."

"Né to ne."

"A v kolik přijede?"

"V devět."

"Tak né, že zas zaspíš, já tě probouzet nebudu."

"Neboj zítra se to nestane, když vím že pojedu k nim."

"A co když zaspím já?"

"Neboj včas tě probudím."

"To jsi hodná." řekla jsem s trochou ironie.