Blacková [FFMarauders]

Kapitola devátá

Astra překvapeně hledí do oříškově-hnědých očí chlapce, který ji zachránil před pádem.

,,Astro?" zeptá se nevěřícně mladík. Dívka před ním mu jen vzdáleně připomíná dívku, kterou má svým způsobem rád.

,,Lupine?" vypraví ze sebe i Astra.

,,Lupine? Před týdnem jsem byl ještě Rem." Smutně se na dívku zadívá mladý vlkodlak.

,,Co bylo, bylo. Pustíš mě?" odpoví chladně Astra, ale hlas se jí třese.

Chlapec ji bez okolků pustí. Chvíli naproti sobě rozpačitě stojí.

,,Hele, to co se stalo na té věži-" začne chlapec, ale Astra ho přeruší.

,,Na té věži se nic nestalo. Byla to chyba a bude lepší, když na to zapomeneme." Oznámí stroze.

Remuse z neznámého důvodu bodne u srdce. Zatváří se ublíženě. Popravdě na to nechce zapomenout.

,,Ale-"

,,Ne. Žádné námitky. Nechci, abys trpěl." Astra sevřela rty v pevnou čárku. Nechci abys trpěl.

,,Takže to vyřešíme tím, že na to zapomeneme?" ironický podtón v chlapcově hlase nejde přeslechnout.

,,Ano." Astra podrážděně vyprskne.

'Nedávej najevo emoce. Nedávej najevo emoce. Tak tě to učili. Nedávej najevo emoce.' Opakovala si Astra v duchu, ale mělo to spíš opačný účinek.

,,Asterope..." zašeptá Remus.

,,Neříkej mi Asterope!" vyjekla Astra hystericky.

,,Promiň Leio." Omluvil se Remus. Asterope Pleione Blacková. Pleione. Leio.

,,Nech mě být!" Astře se oči zaplnily slzami. Nevěděla proč.

Bylo toho na ní moc.

,,Leio-"

,,Opravdu mě nech napokoji." Zašeptala Astra a rychlým krokem Remuse obešla. Zamířila k letaxovým krbům.

,,Grimmauldovo náměstí 12." zašeptala. Její poslední pohled patřil mladému vlkodlakovi.

-----

Astra týden nevycházela z pokoje, nereagovala na klepání, ani na výzvy k odemknutí.

Když po týdnu sešla dolů, bylo to pro Reguluse a Siriuse obrovské překvapení.

Černé šaty jí zvýrazňovaly kruhy pod očima a utrápený pohled. Byla bledá jako smrt. Tváře měla ještě propadlejší.

------

,,Vypadáš příšerně." Poznamenala Walburga Blacková při večeři.

,,K tomu jsi ji dohnala ty." Zavrčel Sirius.

Astra překvapeně zvedla hlavu.

,,Siriusi, neprovokuj mě." Varovala matka černovlasého mladíka.

,,Jak neprovokuj mě? Podívej se, co si jí provedla! Jak vypadá! Utrápíš ji k smrti! Jsi tyran!" zakřičel Sirius.

Byl opravdu rozčilený. Nechtěl, aby mu zabila sestru. Utrápila by jí k smrti.

Když se Astra podívala na výraz své matky, poznala, že Siriuse už nic nezachrání.

,,Crucio!" zaječela Walburga. Sirius to nečekal a pod náporem bolesti se zhroutil na zem.

,,Matko!" vyjekli Regulus a Astra společně.

Walburga však nepřestala. Jenom vyměnila kletbu za Ohnivý bič.