Blacková [FFMarauders]

epilog.

,,Astro! Vzpamatuj se!" Chris došly nervy a luskla své kamarádce před očima prsty s modrým lakem.

,,Co? Co se děje?" černovláska zatřepala hlavou a nechápavě se na blondýnku podívala. Ta se tvářila opravdu rozzlobeně. V ostatních případech by se Astra zvedla a zdrhla by, jenže když byl hněv její nejlepší kamarádky směřovaný na ni, nebylo úniku. A ona to věděla. Tak radši zůstala sedět na místě a bouřkově šedé oči kulila na svou nejlepší kamarádku.

,,Co se děje? Co se děje?! Ty se mě ptáš, co se děje?!" Christtina se začala hystericky smát. ,,To bych se spíš měla ptát já tebe! To ty jsi celé noci pryč, to ty jsi neskutečně zhubla! A to ty se chováš sakra divně!"
Chris byla menší sympatická blondýnka a povětšinu času byla i milá. Ale když ji někdo rozzuřil, bylo lepší se jí nestavět do cesty, jelikož, jak říkal Regulus: "ta rozzuřená čarodějnice by byla schopná někoho i zabít."

,,Já se nechovám divně," pípla Astra a dívka ji probodla pohledem.

,,Tentokrát musím souhlasit s Christtinou. Chováš se opravdu velice zvláštně," promluvil někdo od dveří. Dívky se otočily a uviděly tam stát Severuse.

,,Vidíš?! I ten netopýr to vidí!" Chris rozmáchla rukou a shodila vázu, která stála na stolku. Pár lidí ve společence se ohlédlo, ale pak se zase obrátili ke své práci.

,,Lichotivé, opravdu ano, hlupačko," Severus si blondýnku opovržlivě prohlédl. Tina protočila očima. Bylo známo, že tito dve se v lásce jaksi nemají a nejspíš ani mít nebudou.

,,Klidně i příště, netopýre," odsekla Chris a pohodila zlatavými vlasy. Astra občas přemýšlela, jestli její kamarádka, nemá v rodině vílu, jelikož vzhled na to jistě měla.
Občas jí záviděla. Přála si, aby vypadala jako blondýnka, aby jí aspoň někdo - klidně i Regulus - složil kompliment.
Severus opět sjel blondýnku znechuceným pohledem. Astra povzdychla, vyndala hůlku a opravila rozbitou vázu.
Chris se zaujatě hádala se Severusem a tak Asterope usoudila, že se může nenápadně vypařit, což také v následujících chvílích udělala a urychleně zmizela ze společenky. Neměla co dělat, tak se jen tak toulala po hradě a zjistila, že je tu ještě spousty chodeb, ve kterých nebyla nikdy a nebo si to nepamatovala.
Uplynulo pár hodin, než se začalo smrákat. V hradu bylo čím dál chladněji a Astra si byla jistá, že byl čas večeře.
Avšak nevydala se do Velké síně, nýbrž na Astronomickou věž. Venku byla zima, jelikož byly vánoční prázdniny a Astra tam seděla jen v tenkém svetříku, ale očividně jí to vůbec nevadilo.
Čekala a čekala.
Po pár hodinách, které se Astře zdály jako minuty, zvon odbil půlnoc.

,,Jdu pozdě, promiň mi," ozval se mužský hlas za černovláskou. Ta se otočila a na její tváři zazářil úsměv. Vstala a došla k Remusovi. Pevně ho obejmula. Naposled.

,,To nevadí. Hlavně, že si přišel," zamumlala As tiše. Remus se od ní trochu odtáhl a podíval se dívce do očí.

,,Děje se něco, Leio?" zašeptal a opět ji odvedl se posadit. As si prohrábla havraní vlasy a povzdychla.

,,Pohádala jsem se s Chris," odvětila po chvilce. Remus mlčel a pozoroval svou vyvolenou.
,,Vyčítá mi, že se chovám jinak."

,,Ale prosím tebe. Třeba má jen... ehm... červený problém?" navrhl mladý vlkodlak a poškrábal se na zátylku. Astra vyprskla smíchy a nakonec přikývla.

,,Taky možnost."

,,Tak vidíš. Netrap se kvůli tomu, ji to přejde," zamumlal dívce Remus do ucha a podíval se na nebe. Astra ho napodobila. Mlčky seděli a pozorovali stříbrný srpec a bílé tečky kolem něj.
Remus dokázal rozeznat většinu souhvězdí, ale Astra vždy viděla jen bílé tečky. Teď ji to ale vůbec nezajímalo. Prostě si oba mladí zamilovanci užívali přítomnost toho druhého.
Mazlení přerušil až Remus, kolem jedné ráno.

,,Leio... zítra - vlastně dnes - je Štědrý den a já ti chci něco dát. Hrozně mi na tobě záleží, miluju tě," začal Remus a vstal po něčem zašmátral v kapse. Pak si klekl na jedno koleno a Astra si přikryla pusu rukama; do očí se jí tiskly slzy.
,,Já tě chci poprosit... po škole. O prázdninách. Vezmi si mě a utečme. Prosím," klečel před ní a čekal na odpověď. Nemusel čekat dlouho.

,,Ano," zněla tichá odpověď černovlásky a chlapcovi se rozzářily oči a navlékl dívce na prst prsten. Jednoduchý zlatý kroužek se sedmikráskou místo drahého kamene. Astře i tak připadal překrásný. Remus ji pevně obejmul. Stáli tam a objímali se ještě několik minut. Nakonec se Remus odtáhl.

,,Promiň mi to, princezno, ale budu muset jít. Ještě musím něco zařídit," oznámil. Astra se usmála.

,,To je v pořádku. Já tu ještě zůstanu," řekla. Remus jí políbil a s tichým "dobrou noc" odešel z věže. Astra povzdychla a vytáhla pergamen a brk. Začala psát.

Milovaní přátelé,
vy, co jste mi vždy stáli po boku. Chci vám poděkovat. Moc si vás všech vážím a mám vás ráda. Jsem si moc dobře vědoma, jak vám svým činem ublížím, ale já už nemůžu dál. Vy, co jste mi nablízku každý den jste si to všimli. Zhubla jsem, nespala jsem. Ale nikdo, ani jediný z vás si nevšiml drobných jizev na zápěstí, či slz, které se mi často draly do očí. Nevyčítám vám to. Jen už nemůžu dál.
Chris, Severusi, Lily. Jste mí nejlepší přátelé a moc si vás vážím. Díky za vše, co jste pro mě udělali.
Regulusi. Jsi moje dvojče, moje druhá polovina. Položila bych za tebe život, miluju tě.
Remusi. Děkuji ti za všechno, cos pro mne kdy udělal. Moc si toho vážím. Lituji, že jsem pro Tebe nemohla obětovat více času.
Siriusi. Od začátku mého studia v Bradavicích si mi nebyl dobrým bratrem. Ponižoval jsi mne a šikanoval. Měla bych tě nenávidět, ale to se nestane. I přes to jsi můj bratr a to neovlivníš. Odpouštím ti vše, cos mi kdy provedl.
Děkuji vám. Všem
  
Asterope P. Blacková

Astra odložila brk. Její dopis zmáčely slané slzy, přesto však bylo její kudrlinkové písmo dobře čitelné. Odložila dopis na zem a z kapsy vytáhla žiletku.

Udělala to. Skončila svůj dosavadní život.

-----

O dva dny později se konal pohřeb. Tělo černovlasé dívky našla jakási náhodná studentka z Havraspáru a nejspíš byla pořádně šokována. Nyní celá škola seděla ve Velké síni a dívali se na černou rakev, na které byly položeny žluté růže. Nikdo to nechápal. Navíc nikdo netušil, co by mohlo vést mladou studentku k tomu, aby si vzala život. Jen ti, kteří byli Astře nejblíž vše pochopili po přečtení dopisu.

Zatímco Brumbál něco vykládal, Chris zoufale plakala a Regulus ji pevně tiskl. Lily měla zarudlé oči a co chvilka zlostně zírala na Severuse, který se zdál pořádně mimo. Remus seděl s hlavou v dlaních. Hned vedle něj byl Sirius a nechápavě zíral. Nevydržel tak dlouho. S výčitkami svědomí vstal a vyběhl ze síně. Po chvilce se zvedla i Lily a společně s ní i Severus.
Nikdo si toho nevšiml.

Astřina smrt měla následky a staly se věci, které by nikdo netipoval.

-----

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti!

Aloha, tak jsem tu s poslední kapitolou Bkackové. Ale schovat pánve! Ještě chci něco vydat. A to přesně za měsíc, což znamená 14. srpna! Máte se na co těšit!

S láskou,

Dora💛

Neplecha ukončena!