Blacková [FFMarauders]

Kapitola osmnáctá

V deset večer stála Astra ve Vstupní síni a čekala na svého staršího bratra a jeho kamaráda. Ti za malou chvilku dorazili společně s profesorkou McGonagallovou. 

,,V Zapovězeném lese mi najdete tuhle rostlinu," oznámila McGonagallová stroze a podala Astře pergamen s nákresem nějaké rostliny. Astra přikývla.

,,Pánové, slečnu Blackovou do lesa bezpečně dovedete a odvedete. Byli jste tam už tolikrát, a proto nepochybuji, že cestu znáte snad nazpaměť. Můžete jít," pokynula profesorka a odešla. Tříčlenná skupinka se vydala do Zapovězeného lesa. 

Na kraji lesa vytáhla Astra svou světlou hůlku ze dřeva břízy.

,,Lumos," špitla a konec její hůlky se slabě rozzářil. As vstoupila do lesa, nechávajíc za sebou svého bratra i kluka, kterého milovala.

,,Astřenkooo? Jakže vypadá ten plevel, který máme natrhat?"ozval se za černovláskou hlas Siriuse.

,,Neříkej mi Astřenko. Zní to jak jméno nějaké akvarijní ryby," odsekla Astra.

,,Ale to ty jsi, rybka, ne? Zavřená na Grimmauldově náměstí, jako v akvárku," provokoval Sirius. Astra se na něj s nevěřícným pohledem otočila. Tím pohledem dávala jasně najevo, že Siriuse považuje za mentálně zaostalého.

,,Copak, něco se nelíbí, rybko?" zazubil se Sirius. Astra protočila očima. Namířila na Siriuse hůlku.

,,Silencio," zašeptala a Sirius v momentě zmlkl. As se samolibě usmála, otočila se zpátky dopředu a dávala pozor na cestu. Remus, jdoucí kousek od ní, se ušklíbl. Zato Sirius se urazil. nejdřív se zkoušel odčarovat, ale tím, že mu neverbální zaklínadla moc nešla, to radši vzdal.

,,Lupine?" zavolala po chvilce As.

,,Hm?" přispěchal k ní Remus.

,,Nevíš, kde tohle roste?" zeptala se lhostejně černovláska.

,,Vím. V nejhlubší části lesa, asi hodinu cesty odtud," přikývl mladý vlkodlak. 

,,Vždyť už dobrou hodinu jdeme. To se jako vrátíme do hradu po půlnoci? zhrozila se Astra. Remus přikývl. Astra potichu zanadávala. Dál už to nijak neřešila a mlčky pokračovala v chůzi. Kolem půlnoci přišli všichni tři na mýtinu. Astra se okamžitě rozběhla natrhat onu květinu. Mimoděk se podívala na oblohu a strnula.

,,Do Merlinových krvavých koulí!" Zanadávala. Na obloze se skvěl krásně kulatý, stříbrný měsíc. Remus zavyl a sesunul se k zemi. 

,,Tohle asi v plánu nebylo..." zamumlala černovláska. Sirius na ni hodil pohled typu: "Ne, vážně?"

Astra jeho pohled ignorovala, jen namířila na svíjejícího se Rema hůlku. Sirius se proměnil. Černovláska s bolestí v očích sledovala proměnu svého milovaného. Po chvilce před ní místo Remuse stál vlkodlak, který byl očividně trochu zmatený. Sirius neváhal a okamžitě na vlkodlaka skočil a snažil se ho co nejvíce podrápat. Ten si to samozřejmě nenechal líbit a Siriuse setřásl. Vlkodlak se rozhlédl a pohled mu zastavil na Astře, které se rozklepaly kolena. Vlkodlak se k ní začal přibližovat.

'Klid Astro. Je to jen vkodlak. Kouzla znáš,' uklidňovala se v duchu. ,,Impedimenta!" vykřikla. Kouzlo vlkodlaka odhodilo. To se na něj zase vrhl Sirius. Chvíli se prali, ale vlkodlak měl logicky navrch. Převalil černého psa pod sebe a chystal se ho zabít. Astře to v hlavě šrotovalo na plné obrátky, jak se snažila vymyslet, jak Siriuse zase zachránit. Nakonec si dala ruce k ústům.

,,Auuu!"zavyla. Vlkodlak zbystřil. ,,Auu!" zavyla znovu. Tentokrát se vlkodlak otočil.

,,Notak, pojď, nech Siriuse být," šeptala mladá Blacková a couvala. Potom naposledy zavyla a dala se na zběsilý úprk. To  vlkodlakovi stačilo. Rozběhl se za Astrou. Ta utíkala, co jí nohy stačily. Zvíře bylo už jen kousek za ní. Astra před sebou spatřila strom, s větví tak nízko, že by se na ni dalo vyskočit. To Astře stačilo. Rozběhla se ještě rychleji a hladce na větev vyskočila, udělala výmyk, jako by na gymnastiku chodila už odmala. Vlkodlak proběhl pod větví. Astra ho kopla zezadu do hlavy. Potom seskočila z větve dolů a z legrace se poklonila neviditelnému publiku. 

,,Tak to bychom měli," oprášila si ruce a vykročila zpátky. Něco ji ale srazilo k zemi. 'Tak to jsem asi úplně nedomyslela,' plácla se v duchu po čele. Vlkodlak se začal přibližovat k jejímu krku. 'Tak to tedy ne!' vyprskla v duchu a nějakým kouzlem trefila zvíře do tlamy. Okamžitě ho to od Astry odhodilo. Ta se bleskurychle zvedla a začala utíkat. Vlkodlak dlouho neváhal, a hned jak se posbíral ze země, rozběhl se za Astrou.

,,Perrikulus!" vyjekla As a namířila hůlkou do vzduchu. Z konce její hůlky vytryskly červené jiskry. Černovláska se však obávala, že to stačit nebude. A oprávněně. 

,,Siriusi!" zaječela dívka. Odněkud se vynořil velký černý pes a vyhodil si Astru na záda. Černovláska ho chytla kolem krku.

,,Poslouchej pozorně. Teď mě vyhoď na té mýtině a zkus zabavit Rema. Já pošlu patrona... prostě někomu. Zkus Rema dostat tak, abych vás viděla. Já se ho pak pokusím obejít zezadu. Mám připravených pár spolehlivých kouzel, kterými ho můžu zneškodnit. Kdyby to nevyšlo, tak prostě budeme improvizovat," Astra mu v rychlosti udělovala pokyny. Sirius chtěl štěknout, ale jaksi nemohl, tak prostě jen přikývl. Doběhl s Astrou na mýtinu, kde ji celkem nevybíravě shodil ze zad. As by si za jiných podmínek nejspíš začala hlasitě stěžovat, teď na to ale nebyl čas. Rychle se posbírala ze země a namířila před sebe hůlku.

,,Expecto Patronum!" vyšlo jí ze rtů. Z hůlky jí vyběhl obrovský pes a postavil se před ni. ,,Jsme v lese, je úplněk, potřebujeme Brumbála," takhle zněl krátký vzkaz, který Astra vychrlila k Patronovi. Vzápětí se za ní ozvalo psí zakňučení a Astře bylo předem jasné, že je jejich plán je tam, kde slunce nesvítí. Rozběhla se Siriusovi na pomoc. Její Patron se rozběhl do hradu. Procházel stěnami a hledal někoho, komu by mohl doručit vzkaz. První na koho narazil, byla trojice studentů, kteří se právě zvedali ze země, celí rozlámaní, jak se hrbili nad trofejemi, které museli leštit. Když před nimi zastavil něčí patron, zvědavě se po sobě podívali. Když v hlasu, který vycházel z velkého psa, spoznali hlas Astry, celkem se vyděsili.

,,Regulusi, běž pro Brumbála. A nebo radši ne. Pojď s námi," rozhodla Chris a rozběhla se chodbou.

,,Ne Chris. Vraťte se s Regulusem na pokoj," poručil James.

,,Na to zapomeň! Jdeme s tebou," odsekl Regulus a všichni tři se znovu rozběhli. Vyběhli ven na pozemky a James se proměnil. Astra s Regulusem se zastavili a podívali se na sebe. Oba soustředěně zavřeli oči. Za pár chvil tu místo Chris a Reguluse stály dvě malé sovičky. James pobaveně a překvapeně zahrabal kopytem. Potom se opět rozběhli- tedy James se rozběhl, Chris s Regem letěli- do lesa. Po půlhodině cesty dorazili na mýtinu. Uprostřed mýtiny leželo bezvládné tělo a opodál ležel velký černý pes. 

Ani jeden z nich nevykazoval na dálku žádné známky života...

-----

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Heh, já nevěřím vlastním očím. Já dnes napsala dvě kapitoly xD. No, zázraky se očividně dějí. Tak doufám, že jste si čtení užili. A prosím, pánve nechat schované. ZATÍM jich není potřeba.

Dorotka.

Neplecha ukončena.