Blacková [FFMarauders]

Kapitola dvacátá první

Po pár dnech byla Astra propuštěna z ošetřovny a vše se vrátilo k normálu. Sirius provokoval a pošťuchoval jak mohl. Navíc si Astra všimla, že začal střídat dívky. Ne tak moc, ale celkem často. Od začátku roku už měl asi šest dívek a to uplynuly dva měsíce.

,,Debil," povzdychla Chris jednou, když prošli na chodbě kolem nejstaršího ze sourozenců Blackových, který opřel jakousi dívku o stěnu a vášnivě ji líbal. Regulus se smutně usmál a objal Christtinu kolem ramen.

,,Není to Emily?" zeptala se Astra. Chrisie s Regem se na ni překvapeně podívali.

,,Emily Williamsová z Mrzimoru. Máme s ní dvě hodiny Bylinkářství," vysvětlila černovláska.

,,Jo tahle Emily!" zablikalo Chris v hlavě. ,,Neříká se, že je na holky?"

,,Říká," přikývl Regulus. ,,Očividně to tak ale není," ušklíbl se. Astra pokrčila rameny a zabočila do další chodby. Právě v té chvilce od sebe Emily Siriuse odtlačila a vrazila mu pořádnou facku.
,,Možná jsem se trochu mýlil!" prohlásil pobaveně Reg, sundal ruku s Chrisiných ramen a oba doběhli Astru, která se tvářila nanejvýš samolibě.

,,Copak, As?" Chris se na svou kamarádku zvědavě podívala.

,,Kdyby jste se s 'Emilkou' někdy pořádně bavili, zjistili byste, že Elise Brownová - mimochodem ta má nově ve Zmijozelu sestru - kterou Emča vydává za svou nejlepší kamarádku, tak je ve skutečnosti její přítelkyně," oznámila Blacková. Regulus se nad informovaností své sestry pobaveně uchechtl.

,,Elise Brownová? Ona má sestru Colette, že? Vážně chodí s Emily? Páni, zrovna do ní bych to netipovala," smála se Christtina.

Elise Brownová byla vyšší blondýnka s vlasy po pas a v nich měla neustále vpletené květy. Měla krásné světle modré oči a byla veselá a přátelská.

Emily Williamsová měla hnědé, rovné vlasy po ramena, zelené oči a plné rty. Byla vždy ochotná vám pomoct, ale když ji někdo naštval, přál si, aby se nenarodil.

Obě dívky byly velmi milé a skvěle se s nimi povídalo, Astra si to měla příležitost několikrát vyzkoušet v knihovně a na hodinách.

,,Tipovala, netipovala, prostě to tak je," pokrčila rameny černovláska. ,,Myslím, že tu se naše cesty rozejdou. Já mířím za tou střelenou babicou, kterou mám na Věštění a vy si jděte kam chcete," sladce se usmála a zamířila do učebny Věštění.

,,As, počkej!" ozvalo se volání. Astra se otočila a zůstala mile-nemile překvapena.

,,Remusi? Co tu děláš?" optala se celkem nezdvořile.

,,Páté a šesté ročníky mají výjimečně spojenou hodinu. Já taky chodím na Věštění, takže ji mám s vámi," trpělivě vysvětlil mladý vlkodlak. Astra přikývla.
,,Mohl bych si k tobě sednout?" optal se chlapec a dívka znovu přikývla. Remus se usmál a společně s Astrou zamířil do učebny.

Vystoupali po kamenných a chladných schodech a pak starým, rozviklaným žebříkem vlezli do učebny věštění. Vínově fialové závěsy byly jako vždy zatáhnuté, v místnosti vládlo šero a všude byla cítit jakási vonná látka, které se ani zdaleka nedalo říkat voňavá. Jakmile oba vešli dovnitř, Astra se klidila k jejímu obvyklému místu úplně vzadu a Remusovi nezbylo nic jiné jen ji následovat. Na těchto hodinách As přemýšlela, jestli víc trpí Kasandra Trelawneyová, která se vždy tvářila jako u mučení, nebo její studenti, kteří tu s železnou pravidelností omdlévali. Těžko říct, zda za to mohla nepříjemná vůně, nebo dramatické sklony jejich milované profesorky, která s nevídaným nadšením předpovídala smrt všem studentům v místnosti. Dnes nepomohla zadní lavice ani černovlásce. Profesorka Kasandra se k ní- na svůj věk poměrně energickým- krokem přitočila a nahlédla do její skleněné koule. Jak všichni očekávali, profesorka se zajíkla.

,,Ach má milá!" profesorčin hlas byl pisklavý. Samotná Kasandra vypadala jako myš. Až na to, že teď byla úplně zelená, klepala se a měla vytřeštěné oči. Zděšené a přehnaně dramatické výkřiky byly na denním pořádku, ale takhle dramatizovat ještě profesorku nikdo neviděl. Asterope ji se znuděným výrazem pozorovala a kdyby měla v puse žvýkačku, jistojistě by z ní udělala bublinu.

,,Ano profesorko?" posměšný a otrávený tón byl teď u černovlasé dívky velice častý. Také pohled jejích bouřkově šedých očí nebyl dvakrát vlídný. Neměla věštění ráda. A profesorku měla radši ještě míň. Bylo zcela očividné, že Astra Kasandru nesnáší, ale profesorka jakoby si toho nevšimla a chovala se k Astře jako ke své oblíbené studentce. Oblíbené znamenalo, že jí předpověděla smrt nejvíc dvakrát za čtvrt roku. A právě nastala jedna z těch chvílí. Z profesorčiných očí se koulely slzy jak hrachy.

,,J-je mi to t-tak líto, má d-drahá..." fňukala žena. ,,Ale zemřete jako hrdinka. C-celý k-kouzelnický svět n-na vás b-bude v-vzpomínat!"

,,Vážně? a prozradíte mi tedy, jakou tragickou smrtí zhynu tenokrát?" ušklíbla se drze As, ale to profesorku rozplakalo ještě víc.

,,Z-zemřete v b-bitvě! P-pod hůlkou n-někoho z r-rodiny!" Trelawneyová se zalykala slzami a byla bledá jako stěna.

'Ta mění barvy jako chameleon,' pomyslela si Leia a na Kasandru pohlédla. V jejím pohledu byl trochu vidět i soucit. Ale to jen protože Astra byla silně přesvědčená o tom, že profesorka je mentálně narušená. Nic v tom nebylo. Nehodlala věřit jejím hloupým povídačkám o své smrti.
,,Velice originální způsob smrti," protočila nakonec očima, podepřela si hlavu a zahleděla se do křišťálové koule. Co ji ale překvapilo, poprvé v ní něco viděla. Oheň. Oheň a spousty lidí, utíkajících pryč. Pak pár smrtijedů a nějaké mladé, asi devatenáctileté lidi v uniformách. Dvě dívky a dva chlapce. Něco na sebe zuřivě gestikulovali a pak se rozběhli každý jiným směrem. Zrzka s blondýnou zaběhly do postranní uličky. Pak Astra spatřila záblesk zeleného světla a jedna z nich padla k zemi mrtvá.

Astru ze zamyšelní vytrhlo další fňuknutí profesorky. Černovláska rychle zatřepala hlavou a probodla profesorku Trelawneyovou pohledem. Jak ona ji nesnášela. Kasandra vzlykla a utřela si slzy. Pak se se skuhráním a s cinkáním své dlouhé hnědo-modré sukně s přišitými rolničkami vydala zpět ke svému stolu, kde zapálila další vonné svíčky. V učebně začalo být zase o něco nepohodlněji. Z části za to mohla ta svíčka a zčásti to, že na Blackovou všichni zírali. Tak skvělý herecký výkon nepředvedla Trelawneyka u nikoho, nebylo se čemu divit, že Astra byla středem pozornosti.

'Příští rok mě tu neuvidí ani za nic!' rozhodla se Astra. A bylo to její konečné rozhodnutí.

-----

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Moc se všem omlouvám, že tak dlouho nebyla kapitola, ale jaksi se mi nedaří ve škole a mám zaracha, takže píšu tajně ;D

Tak snad se vám i toto krátké nic o ničem líbilo. :3

Dorotka.

Neplecha ukončena.