Blacková [FFMarauders]

Kapitola devatenáctá

Ani jeden z nich na dálku nevykazoval žádné známky života.

-----

Opodál se válel slušně poraněný vlkodlak. Ten už se však sbíral za země a namířil si to rovnou k Astře. Než se na ni stihl vrhnout, nabral ho na parohy James. Regulus s Chris se mezitím proměnili a rozběhli se k Astře. Hrozně se jim ulevilo, když zjistili, že Astra dýchá a skoro jí neteče krev. Byla jen v bezvědomí. Chris vytáhla hůlku.

,,Enervate," zašeptala a namířila ji na Astru. Černovláska v momentě otevřela oči a zmateně se posadila a zamrkala. Potom, jako by se jí rozsvítilo, se vymrštila se do stoje. V ruce pevně svírala hůlku

,,Co se stalo? Co tu děláte?" vyjekla.

,,Dostali jsme tvého Patrona. Když tě tu tak vidím, tebe nenapadlo," začala Chris, ale Astra jí ucpala pusu rukou. ,,Proč ses npfmnenla df zvfefomfagsfe pfodofy?"

,,Protože tu byl Sirius, ty hloupá," pobaveně protočil Regulus očima. 

,,Tf je pfakt," zamumlala Chris do Astřiny dlaně. Vzápětí se blondýnka s vražedným pohledem otočila na svou kamarádku. ,,Mfušeš pfšestat?" 

Astra s nevinným úsměvem sundala svou dlaň s Christtininy pusy.  Vzápětí zvážněla. 

,,Jak dlouho asi zbývá do svítání?" zeptala se. 

,,Dvě, až tři hodiny," odpověděl už zcela vážně Regulus.

,,Fajn. Vy dva zaneste Siriuse do školy. Do mojí a Chrisiny ložnice. Regulusi, kouzla znáš. Já s Jamesem se postaráme o Rema. Běžte," poručila As a sama se rozběhla za Jamesem, který se snažil odtlačit vlkodlaka co nejdál od mýtiny. Regulus povzdechl. Typická Astra. Do všeho se hrnula po hlavě a nepřemýšlela nad tím. Dělala, co jí v tu chvíli přišlo správné, dokázala si říct svůj názor. Když by se nad tím měl Reg zamyslet, tak Astra se vlastně vůbec do Zmijozelu nehodila. Vlastnosti, kterými oplývala se spíš hodily do Nebelvíru. Jenže Regulus se zamýšlet nemohl. Kousek od něj ležel zablešený pes- tedy Sirius, ano, Sirius a nejspíš byl i vážně zraněný. Regulus s Chris rychle přišli ke zraněnému psovi a vyčarovali pro něj nosítka, na kterých ho odlevitovali až k hradu.

Astra se mezitím mezi hustými stromy snažila najít jelena a vlkodlaka. Vůbec jí nepomáhal fakt, že bylo v lese úplné ticho. Astru nenapadlo nic jiného, než zase zavýt. Nedaleko od ní se zlomilo pár větviček. Ozvalo se zavrčení. Astra začala pomalu couvat. Mezi stromy se vynořil shrbený, poškrábaný, zkrvavený. Jamese nikde nebylo vidět. Takže Astra zvolila stejnou taktiku, jako když před Remusem utíkala poprvé. Zběsile kličkovala mezi stromy a hledala nějakou větev, na kterou by mohla vylézt. Po chvilce se jí poštěstilo. Vyslala na vlkodlaka kouzlo a rychle přiběhla ke stromu. Vyšplhala na nějakou větev a s bušícím srdcem čekala. Po chvilce se přihnal vlkodlak. Zastavil se pod větví, na které stála černovláska a zavětřil. Cítil ji. Nevěděl však odkud, tak po chvilce odběhl. Astra si oddechla. Radovala se však předčasně. Větev pod ní najednou zapraskala a než se As nadála, řítila se ze stromu dolů. Těsně pod dopadem stihla mávnout hůlkou a zbrzdit svůj pád polštářovým kouzlem. Avšak nadělala moc hluku a byla jen otázka času, kdy se jí za zadkem objeví vlkodlak. Rychle se zvedla a pelášila zpět na mýtinu, kde měla značnou výhodu v boji.

Když doběhla na mýtinku, nemusela čekat dlouho a objevil se i vlkodlak. Astra po něm bez váhání začala metat kouzla.

,,Immobilius!" vyjekla. Vlkodlak se zastavil v pohybu. Teď byla jedinečná příležitost vyzkoušet kouzlo, které několik měsíců trénovala, kdyb náhodou nastala takováhle situace. ,,Plena luna recedit, mutata retrorsum te," šeptala As pořád dookola. Z její hůlky vystřelil jasně bílý paprsek a začal se ovíjet kolem ztuhlého vlkodlaka. Bylo to velice staré kouzlo, které zaručeně nepatřilo k normální, bílé magii. Astra ho našla s Regem, jednou když spolu šmejdili  v Oddělení s omezeným přístupem. Pergamen z knihy vytrhli a odnesli z knihovny. Potom ho ukázali Chris, která nadšeně souhlasila s tím, aby ho vyzkoušeli. Následujících několik měsíců ve volném čase jen cvičili kouzlo, ale nikdy ho nezvládli dokonale. Po pěti minutách vždy selhali a to byli tři. Teď byla Astra sama a pochybovala, že to kouzlo udrží víc, než dvě minuty, ale musela to zkusit. Potřebovala to udržet nejmíň půl hodiny, aby zvládla Remuse proměnit před svítáním. A navíc se tohle kouzlo mohlo na živé bytosti praktikovat jen jednou za půl roku na tom samém jedinci. Ale zařekla se že to zvládne. Už jen kvůli Removi. Po pár minutách bílý paprsek začal blednout.

'Ne, to zvládnu! Pro Rema!' pobídla se Astra v duchu a znovu řekla zaklínadlo. Bílý paprsek jakoby vybuchl světlem. Černovláska si pořád v duchu říkala, že to musí zvládnout kvůli Removi. Po čase, který se Astře zdál jako několik hodin, se paprsek rozprskl do všech stran a vzápětí se jakoby 'vsáknul' do vlkodlaka. Nic se však nedělo, jen vlkdlak mírně světélkoval.

'Na stvrzení kouzla vlastně potřebuji krev,' vzpomene si As najednou. Hůlkou se řízla do dlaně a přešla k vlkodlakovi. Na hruď, v místě, kde měl mít vlkouš srdce, mu dlaň přiloží. Vlkodlak se pod její rukou začne měnit a za chvilku tu místo něj stojí znehybněný Remus.

,,Finite," stihla špitnout Astra, než sebou elegantně... sekla na zem. Černá magie není hračka a vybírá si svou daň. Tak to bylo i u Asterope Blackové. Ležela, vnímala, nemohla se však ani pohnout. Remus, který nad ní stál, se zmateně rozhlédl. Když na nebi spatřil měsíc, nechápal to. Vždyť ještě měl být vlkodlakem. Potom si všiml Astry, která mu ležela u nohou a z ruky jí tekla krev. Remus neváhal a zvedl ji do náruče. Potom se rozešel k hradu.  

Regulus s Christtinou donesli Siriuse k sobě na pokoj a svlékli ho jen do spodního prádla, aby mu mohli ošetřit rány.

,,Neslintej Christo," rýpl si do Chris Reg, který věděl, že pro Siriuse má blondýnka slabost. CHris se zamračila a mrskla po Regulusovi učebnicí starodávných run. Ten se knize s lišáckým úsměvem vyhnul. Chris nesnášela, když jí říkal Christo. A ještě víc nesnášela, že Regulus věděl, že má Siriuse ráda.

,,Kušuj a kouzli, šarlatáne," odsekla blondýna a uraženě si kecla na postel. Regulus se uchechtl, ale dál neprovokoval a začal mumlat kouzla. Když byl v půlce práce, jakoby jim oboum, Chris i Regulusovi, vybuchl před očima světelný paprsek. Na malou chvíli se oba zmijozelští ocitli na mýtině v lese. Před sebou spatřili černovlasou dívku, která přikládala ruku od krve na hruď vlkodlaka, který se vzápětí proměnil do lidské podoby. Potom se oběma zmijozelákům zamotala hlava a oni se ocitli opět v pokoji Astry a Christtiny, jeden ležící na zemi a jeden na posteli. Oba se v momentě vyšvihli na nohy a s nadšeným výkřikem: ,,Ona to dokázala!" si padli kolem krku.   

-----

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti.

Omlouvám se, že kapitola vychází až dnes, ale jinak to fakt nešlo. Dřív to nešlo. Pánve pořád nechávejte schované. Díky. :D

Dorotka       

Neplecha ukončena