Delphi

rozhovor

Pohled Albuse

Šli jsme se Scorpiusem za tím ptáčkem došli jsme na záchody,ale místo umyvadel tam byla dlouhá a temná díra do které tem ptáček vletěl podívali jsme se na sebe chytli se za ruce a skočily dopadli jsme do nějaké rostliny která nás hned obmotala

,,Co budeme dělat Albusovi?"

,,Já nevím ty jsi tady odborník na rostliny." Najednou se odněkud rozsvítilo světlo a rostlina nás pustila a mi dopadli zadkem na tvrdou zem.

,,Co sakra bylo Scorpiusi."

,, Nevím,ale musíme být víc opatrní Albusi." Za chvíli přiletěl zase ten ptáček cvrlikal a někam na vedl. Šli jsme za ním,před námi se objevily velké dveře na kterých byli hadi zkoušeli jsme to otevřít,ale nic se nestalo

,,Tak jo co teď ?" Zeptal jsem se Scorpiuse než stihl odpovědět uslyšeli jsme syčení,dveře se otevřely pro jistotu jsme vytáhli hůlky které nám koupily rodiče protože nám naše hůlky zlomila Delphi vešli jsme z připravenými hůlkami dovnitř hned jak jsme překročili práh dveře se zavřely a pochodně se zapálili a osvětlovali cestu na konci stala postava zahalená v černém plášti nic nedělala šli jsem pomalu blíž a furt měli v ruce hůlky

,,Kdo jsi? proč si nás sem přivedla?" Křičel jsem na to. Se Scorpiusem jsme měli strach,ale snažili jsme se to nedávat najevo.

,,Já jsem minulost." Když jsem ten hlas slyšel uvědomil jsem si že ho znám.

,,Jak to myslíš a kde to jsme?jsi poskokem Delphi?"řekl rázně Scorpius,ale i tak v jeho hlase byl náznak strachu.

,,Tak jak to říkám poznali jsme se v minulosti,jste v tajemné komnatě,nejsem poskokem Delphi a nemusíte se bát já vám neublížím."

,,Jak to myslíš že jsme se poznali v minulosti?"zeptal se Scorpius a mě asi došlo s kým máme tu čest i když jsem se musel ujistit.

,,Poznali jsme se před dvěma roky že?" když jsem to dořekl Scorpius na mě hleděl jako bych snad spadl z višně

,,Ano poznali a vážně můžete dát ty hůlky dolů já vám nechci ublížit."

,,Teď když vím kdo jsi ty hůlky pokládat nebudeme ani se mi nechce věřit že nám nechceš ublížit Delphi."hned jak jsem vyslovil poslední slovo začal jsem se spolu se svým kamarádem třást a pevněji jsme uchopili hůlky mezitím si Delphi sundala kapuci pláště a masku když to měla dole před námi stala Delphi v celé její kráse i když ty dva roky v Azkabanu na ni byli znám byla bílá jako stěna,měla pytle pod očima které byli ještě ktomu zarudlé,byla vyhublá přez její oblečení to šlo vidět dobře,z roztrhaného oblečení na nás koukali modřiny a krvavé škrábance který měla mimochodem i na obličeji,ale i tak byla hezká nechtěl jsem si to přiznat že jsem do ní pořád zamilovaný i když to tak bylo neměli jsem tušení proč tu je nebo proč tu jsme mi,ale jedno bylo jisté nemohlo to být nic dobrého když je tu ona.

,, Potřebuju pomoc." řekla s nadějí v hlase a s jiskřičky v očích

501 slov.