I'm not a gangster tonight,
don't want to be a bad guy.
I'm just a loner baby
and now you're gotten in my way.
V kavárně hrála klavírní skladba od Chopina, lidé si povídali tiše, vše působilo poklidnou atmosférou. Po tomhle přesně Oswald toužil. Uvelebený na polstrované židli četl noviny a mezi jednotlivými články popíjel kávu. Celým prostorem se linula sladká vůně palačinek a květin v maličkých vázičkách. Konečně si Oswald dopřál chvíli klidu, nebylo nic, co by mu mohlo zhoršit náladu. Tentokrát si to nenechá nikým pokazit.
,,Dáte si ještě něco?" zeptala se číšnice a připravila si tužku a zápisníček.
,,Přemýšlel jsem o nějakém dezertu. Dal bych si něco se šlehačkou, jinak se nechám překvapit," odpověděl mile Oswald.
,,Drobné si nechte," řekl Oswald, když platil za kávu a kus rybízového koláče se šlehačkou. Dával jí daleko víc než bylo běžné. Číšnice úslužně kývla hlavou.
,,Děkuji, pane. Budeme rádi, když se zase někdy zastavíte," pravila číšnice. Oswald odvětil, že se rád vrátí. Posbíral své věci, do ruky chytil svůj deštník a vyšel z kavárny. Procházkovým krokem mířil k muzeu, byl totiž v umělecké náladě a přál si vidět nějaká impozantní díla. Když shlédl ke svým botám, zjistil, že má rozvázanou tkaničku. Zastavil se, sehnul se k botě a začal ji zavazovat. Dva metry před ním se ozvalo zasvištění vzduchu a na zem dopadl veliký klavír, jenž se roztříštil na kousky. Oswald nevěřícně zamrkal, zvedl se a pohlédl ke střeše domu. Nahoře, samozřejmě, stál Edward Nygma.
,,Cože? Ty sis zavazoval tkaničku?!" zařval na něj naštvaně. ,,Měl jsem to perfektně vypočítané!" vztekal se.
,,Počkej nahoře! Já ti ukážu to tvý perfektně vypočítaný!" houkl Oswald, pořádně se opřel o deštník a vydal se do domu.
ČTEŠ
K smrti zamilovaní ✔️
Fanfiction💜 💚 Mohli by se klidně držet za ruce, ale to by ji nejdřív jeden druhému musel uříznout. 💚 💜
