Lilya - Prokletí minulosti

2. Kapitola

Celý den jsem byla ve své komnatě. Teď se ale blíží hodina, kdy Luna zvedne Měsíc na oblohu, takže se rozhodnu zajít do knihovny. Cestou se vyhnu strážnému, který zrovna jde ze směny. Když procházím kolem trůnního sálu, všimnu si, že jsou pootevřené dveře. On už je to takový zvyk Celestie, ví totiž, že ráda poslouchám, co se děje. 

Uslyším něčí smích, a tak nenápadně nakouknu. Je tam Celestia a Luna s kamarádkami princezny Twilight Sparkle. Tu ale nikde nevidím. Nijak to neřeším a snažím se místo toho zjistit, o čem mluví. Najednou přímo za mými zády bouchnou zavírající se dveře a já slyším, jak nějaký poník strne uprostřed kroku, protože mě uviděl. Vyděšeně mě napadne jediná myšlenka. JÁ. NEMÁM. PLÁŠŤ!

Pomalinku otočím hlavu a uvidím Twilight. Ta na mě hledí s málem otevřenou pusou. Dle jejího výrazu ale soudím, že si ještě nevšimla toho, že mám křídla. Naštěstí mám natolik světlou srst, že z jistého úhlu ani nejdou vidět.

,,K-kdo jsi?" nakonec prolomí ticho princezna přátelství. Já se místo odpovědi otočím a začnu co nejrychleji utíkat pryč. 

,,STŮJ!" uslyším její výkřik, který jistě vzburcoval všechny v sále. Utíkám co mi nohy stačí, ale je jasné, že je mi v patách. Vběhnu do jednoho z menších sálů, takových je na Canterlotu hodně. Najednou mi do cesty skočí modrá pegaska s duhovou hřívou a já jen tak tak zastavím. Twilight vzápětí také vběhne do sálu a vrhne po mně nějaké kouzlo, které odrazím. V tu chvíli k nám doběhne Luna a za ní Celestia se zbytkem kamarádek Twilight.

Celestia se na mě naštvaně podívá a já sklopím uši. Princezna přátelství se po mně chystá střelit další kouzlo, ale Luna ji zarazí.

,,Kdo to je?! Vy ji znáte?" zeptá se Twilight alicorních sester. Luna se tázavě podívá na Celestiu a ta si povzdechne: ,,Asi je načase, aby se s tebou seznámily, Lilyo." Pomocí kouzla si na sebe přivolám světle modré boty (pozn. aut.: Jak se nazývá to, co princezny mají na kopytech?), náhrdelník stejné barvy s bílou lilií na sobě (což je také moje cutie mark) a stříbrnou korunu. Pak roztáhnu křídla a Luna pronese: ,,To je princezna Lilya. Známe ji už velice dlouho, ale žije v utajení."

,,Těší mě, poníci." řeknu a usměji se. Hned se na mě vrhne salva otázek, čeho jsem princezna, kolik mi je, proč žiji v utajení a jestli jim něco o sobě řeknu. Když se utiší, odpovím: ,,Řeknu vám pouze to, že můj příběh začal dříve, než se většina dnes žijících narodila. Vše ostatní se dozvíte v pravý čas." Složím křídla, otočím se a nechám je oněmělé v sálu spolu se zamyšlenou Celestiou a potutelně se usmívající Lunou. Já sama s rozporuplnými myšlenkami místo do knihovny zamířím do zahrady. Proč? To je jedno z mých největších tajemství a... prokletí.