Lilya - Prokletí minulosti

12. Kapitola

Pohled třetí osoby

Byla hluboká noc a všichni poníci už spali. Před dvěma hodinami teprve skončila obrovská oslava dalšího poražení zla. Chodby Canterlotu byly prázdné, až na pár strážných, co měli zrovna službu. Celá zahrada byla ponořena do tmy, že se skoro nedalo všimnout siluety vysokého poníka, zahaleného v černém plášti, od hlavy až k patě. Poník šel neslyšně přes zahradu, až se zastavil u velkého záhonu, v jehož středu byla černá růže. Růži po chvíli obalila světle modrá magie s poníkova rohu, vznesla se a přeletěla až k tváři onoho vetřelce. Záře magie odhalila tvář bílé klisny se žlutozlatou hřívou, spadající do jejích azurových očí. Pohlédla na růži, usmála se a řekla.

,,Už tě znovu nikdy neopustím, sestřičko. Nikdy."

Tak, tohle je už konec téhle knihy. Je to první kniha, co jsem kdy dopsala, takže skvělé! :-D Mám hroznou radost. Ale příběh ani zdaleka nekončí. Ještě dnes se pokusím vydat první kapitolu takového povídkového dílu o Lilye, takže pokud jste tenhle díl četli a líbil se vám, tak se prosím podívejte. Opravdu se pokusím to vydat ještě dneska. Zároveň tuhle knihu přejmenovávám na Lilya - Prokletí minulosti. Moc děkuju svému prvnímu čtenáři - terkaakret1.