Příběh dvou andělů

5. Kapitola - Sama doma

Ewe

Ráno jsem se vzbudila opět stejně jako včera. Vodou! Jako co s tim Samanta pořád má? Pokud si myslí že se tím víc proberu, tak se šeredně mílí. Ta voda je tak studená, že mám vždycky pocit že vyletim na strop jako kočka, drápama se zachytim o trámek a už se nepustim. Chtěla jsem na ni začít řvát, ale když jsem ucítila báječnou vůni masa, nemohla jsem jí neodpustit. Dean chytil zajíce a Samanta ho pekla nad ohněm v krbu.

  Bylo to výborné. Samanta umí výborně vařit. Dokáže udělat z několika mála přísad výborné jídlo. I když na to nemá moc prostředků, umí si poradit. Za to jí hrozně obdivuji. Je to můj nový vzor! Ale nesmím zapomenout na Deana. On je hodný, chytrý, silný a umí dokonale líčit pasti v lese! Oba jsou úžasný a nevím, co bych si bez nich počala.

,, Máme málo konzerv. ´´ řekla Samanta.

,,Taky jsem si toho všiml. Budu muset zajet do města. ´´ řekl Dean klidně.

,,Můžu jet s tebou? ´´ řekla jsem co nejroztomilejším hlasem aby svolil. No to se ale nestalo. Místo toho po mě hodil obličej jako Vždyt-si-amatér.

,,Pojedu sám. ´´ řekl a dojedl stehýnko (zajíce).

,,Nebudeš jezdit sám! Pojedu taky. Ewe to tady zvládne. Není to děcko.'' řekla Samanta.

,,Já nevím Ségra. ´´ řekl Dean. Pravděpodobně měl strach, že tu něco udělám.

,,Jen děte. Já to tady zvládnu. ´´ řekla jsem a oni tedy souhlasily.

  Samanta mi půjčila svůj pásek a já si do něj vzala pistoli, nůž a dva zásobníky. Já bych to nedělala ale ti dva na tom trpěli.

,,Určitě to tu zvládneš?´´ ptala se starostlivě Samanta.

Uklidnila jsem ji a ona se usmála. Nejspíš už mám její důvěru. Hustý!

  Když odjeli, cítila jsem se jako holka, kterou rodiče nechali poprvý samu doma. Sourozenci mi důvěřovali. A já je nesklamu! Sice jsem měla zůstat v chatce v bezpečí ale já se cejtila tak dospěle, že jsem zkrátka dělala to, co dělali Dean se Samantou běžně.

  Jako první jsem zašla ven podívat se na pasti, do kterých Dean chytal zvěřinu. 3 byli zaklaplé, ale žádné zvíře se do nich nechytilo. Ale v jedné byl zajíc. Problém je v tom, že jsem přišla příliš pozdě. Okolo úlovku bylo asi tak 5 mrtváků. Můj smysl říkal UTEČ ale moje ruce vytáhli nůž. Hodila jsem jeden. Do zombíka se to sice trefilo, ale do ramene. Vytáhla jsem druhý. Mrtváci se ke mně stále víc a víc blížili. Atak jsem udělala to, co je mi nejvíc podobný. Zdrhala jsem!!! Utíkala jsem přes hustý porost stromů až ke cvičišti. Tam jsem se zastavila. Mrtváci mě stále viděli a dovést je k domu by bylo příliš riskantní. Musela jsem je tady zabít. Jasně, bylo by lehké vytáhnout pistoli a všechny je do jednoho postřílet ale zvuk by přilákal ostatní a bůh ví, kolik jich tady je.  Vzala jsem tedy Samantiny cvičící nože ze země a zkoušela se do nich trefit. Nožů bylo deset a mrtváků pět. To zvládnu! Hodila jsem první. Vedle. Druhý ... kam zas ten nůž letěl kriste pane? Třetí ... jo! Trefa do hlavy a první chodec šel k zemi! Čtvrtej ... Nemám slov! Pátej ... Trefa! Šestej ... Zase trefa! Ne počkat ... Vedle! Sedmej ... trefa!!! Osmej, devátej a desátej taky! Byla jsem na sebe hrdá! Určitě by byl na mě hrdý i můj otec. Moje zlepšovací se muška by mu určitě udělala radost. A tak jsem se spokojeně vrátila domů. Cestou jsem uviděla mrtvého ptáka. A tak udělám večeři.

Samanta

Večer jsme se s Deanem vraceli strhaní. Moc jídla jsme nenašli ale něco jo. Zaparkovali jsme auto a hodili přes něj deku.

,,Dívej! Domek není v plamenech! Žeby nás Ewe fakt poslechla:´´ řekl udiveně Dean.

,,Jo bráško, už je to tak. ´´ tu holku mám čím dál tím víc v oblibě.

Přišli jsme do domu a co neviděli. Pečínku!!! Ewe už na nás mávala.

,,Nazdar rodino!!! ´´ volala. Musím přiznat, že vypadala trochu směšně. Seděla u stolu, plnou pusu a ještě mává.

,,Co to je?´´ řekla jsem a ukázala na pečeni.

,,Zajíc.´´ řekla. Trochu se mi zdálo že kecá.

,,Samanto ... ten zajíc má zobák! ´´ řekl vyděšeně Dean.

Podívala jsem se ke krbu a tam černé peří.

,,To je vrána?! ´´ řekla jsem vyděšeně.

,,Ale moc dobrá vrána!´´ snažila se nás přesvědčit Ewe.

My jsme se jen pousmáli. Řekli že nemáme hlad a šli si lehnout.

Ewe

Jak to mohli poznat?!

Snad se vám tato kapitola líbila a aspon trochu pobavila. :D