Příběh dvou andělů

7.Kapitola - Loučení

Samanta

V tomhle domku jsme s bratrem od začátku apokalypsy. I když nebylo sklo v oknech, krb se rozpadal, podlaha byla schátralá a víc jak čtvrt střechy chybělo, měli jsme ho rádi. Bylo na něj mnoho vzpomínek. Když jsme se sem s bráškou ''přestěhovali'', když jsme společně opravovali dveře, krb atd. I Ewe na něm záleželo. No co, jeli jsme do našeho nového domu ve Francii. Jet z Madridu do Cannes je sice záhul, ale s Deanem jsme to plánovali už dlouho a s Ewe jsme vše probírali, a vybírali tu nejkratší a nejbezpečnější cestu. Procházela jsem okolí lesa až ke cvičišti. Nesnáším loučení! Byl to můj domov. Ewe to sice nebrala tak vážně, ale zase tu strávila o mnoho méně času. Dean se teď s ní nejspíš baví. Nevím proč, ale mám pocit, že se bráška zamiloval. Poslední dobou po ní pořád kouká atd. I když to trochu odbočuje od tématu naší dlouhé cesty.

Ewe

Jo! Konečně vypadnem z týhle barabizny! Sbohem výhlede na hvězdy skrz díru ve střeše! Sbohem stále propadávající se postel! My jedem směr Francie! Juchůů! Mám tak hroznou radost! Ale před Sam s Deanem musím dělat zdrcenou. Mají tuhle chatku hnusu moc rádi. Kdybych jenom věděla proč. Dean pořád říká, že vše má své malé kouzlo. No tahle chatka musí mít nějake mikroskopické protože na tom nic pozitivního nevidím. A mám dojem, že jsem tu chytla blechy!

,,Už máš sbaleno?´´ ptal se mě Dean.

,,Jo. Jak je na tom Samanta?´´ řekla jsem.

,,Jak asi? Ločení pro ní nikdy nebylo nic dobrého. Litovala všeho. Taky to v životě neměla lehké.'' řekl smutně.

,,Proč?´´

,,Víš, to je na dlouho. A já bych to stejně neřekl nejlíp.´´

Zrovna přicházela Samanta.

,,Můžeme jet?´´ řekla se slzami v očích.

,,Jo.´´ řekl Dean a přešli jsme k autu. Samanta se najednou zastavila.

,,Teď jsem si uvědomila, že jsem něco zapomněla v chatce. Počejte tady a já pro to skočím. ´´ řekla a utíkala pryč.

Samanta

Spěchala jsem do domu a skočila na postel. Zadívala jsem se do nebe a naposledy si vybavovala naše společné večery. Když nám Dean vypravoval nesmyslné povídky, když nám Ewe pořád nutila jíst ptáky, když Dean chytil srnu a chtěl ji opíct ale ona mu spadla do ohně atd. Po dlouhé době jsem jenom zavřela oči a chvíli přemýšlela.

Dean

Teď nebo nikdy!

,,Ewe, chtěl byc se tě na něco zeptat.´´

,,Opravdu? Tak povídej.´´ řekla s úsměvem.

,,No ... ale já nevím jak začít.´´

,,Co se děje?´´

,,No ... víš ... když se maj lidi rádi, tak to jakože netajej.´´ Bože co jsem to plácnul?!

,,Rozumim? ´´ řekla s výrazem: Je-ti-dobře?

,,Tak ani já bach to neměl tajit. Miluju tě. ´´

Zrovna se vracela Sam.

,,Tak to už asi mám sbalené. Můžeme jet?´´

Nechtěl sem teď před ní ukázat nějaké city atak jsem s nehnutou tváří přešel k autu, nastartoval motor a začal náš nový život.

Omlouvám se, že je to krátké, ale nemám moc času. Slibuji, že příští kapitola bude o MNOHO lepší! Prozradím, že to bude něco o sourozencích. :D