Příběh dvou andělů

19. Kapitola - Končím...

Dean

,,Honem bráško, musíme jít." mluvila ke mně Samanta.

,,Deane, pokud už rychle nevypadneme, najdou nás mrtváci. Zvuk pistole se rozléhá daleko od místa střelby a v lese ještě víc!" Pobízela mě Ewe.

Ale umřel Earl, Morgan, Lukas a Oscar. Už mi je nikdo nevrátí a loučit se s nimi nechci. Musím, ale nechci. Nechali ste mě v tom ale já to zvládnu. Odešli ste v půli cesty, ale já budu pokračovat za vás. Sbohem kluci.

Zvedl jsem se a s holkami odkráčel pryč.

Po více jak třech hodinách cesty jsme došli k malému baru u cesty z lesa. Na všech z nás se začala projevovat únava atak jsme zašli dovnitř.

,,Myslíš Deane, že tu bude nějaké jídlo?" ptala se Sam.

,,To těžko. Maximálně nějaký ty špagety. A ty já nesnáším!" zamumlal jsem.

,,Ach!" zastonala Ewe.

,,Holka co je?" řekla sestra.

,,Nic nic nic jen… mi je trochu špatně." řekla Ewe a s těmito slovy odešla pryč.

Ewe

Musela jsem odejít. Šla jsem k záchodům, zamkla dveře a dívala se na svůj odraz v zrcadle. Zdá se mi to nebo jsem nějak více bledá jak obvykle? Zadívala jsem se na svoje tričko. bylo od krve. No jo! To je to jak na mě ten tlusťoch spadnul. Ale počkat! Kvůli pádu by triko nebylo přeci od krve. Vyhrnula jsem si triko a zjistila nepříjemnou věc. Do prdele! On mě stihnul kousnout.... K mé smůle do břicha takže jsem si to nemohla amputovat. Ale jak to řeknu Sam a Deanovi? Musím jim to říct. Ohrozila bych jejich bezpečí. Ale musím to říct v pohodě. Nesmím je vyděsit.

Samanta - pusťte si písničku;)

Už přicházela Ewe. Byla klidná. Možná až příliš.

,,Copak? Už je ti líp?" ptala jsem se.

,,Lidi, musím vám něco ukázat." řekla a snažila se usmívat. Co to k sakru má být?

,,Tak ukaž." A Ewe si odhrnula triko.

My jsme s Deanem jen koukali. Celou místností vládlo nesnesitelné ticho. Ona je kousnutá!

,,Co .. co to má být?" začal křičet Dean.

,,Uklidni se Deane." řekla Ewe.

,,Cože? Jak se mám uklidnit? Moji holku pokousali oživlé mrtvoly!!"

,,Nech ji!" řekla jsem a přistoupila k ní. Chytla jsem ji za ruku a cítila, jak mi po tváři tečou slzy. Ewe bylo též do breku. Ale i přes slzy se snažila usmívat. Je to silná dívka.

,,Neplač. To už mi nepomůže."

,,Já ... já vím."

,,Samanto, si odvážná a byla si můj vzor. Na začátku si mě moc ráda neměla. Byla jsem ustrašená a nevěděla nic o životě s mrtváky. Povídala si mi o tom, že se mám podívat mrtvákovi do očí a uvidím jeho příběh. Nikdy jsem tě v tomhle směru nechápala. Až teď jsem si to uvědomila. Umírám s příběhem o vás. O posledních chvílích mého života. Poslední půl rok se navždy vryl do mích očí. Jsi moje nejlepší kámoška. Ani nevíš, jak moc mi budeš chybět."

,,Proč ty? Proč ne já?"

,,Protože vy jste ti hlavní. To vy musíte přežít." řekla a otočila se k Deanovi.

,,Deane, byl si a budeš mím jediným. Miluju tě. Vím… na tohle je už pozdě. Promiň, že jsem ti to tehdy neřekla. A postarej se prosím o Sam."

,,Neboj, lásko." řekl Dean sklesle.

,,Tak… a můj čas nadešel. Mějte se tu hezky. Končím… můj čas nadešel. Přežijte… mí dva andělé." s těmito slovy ukončila Ewe svůj život. Zastřelila se. R.I.P Ewe.

Tak toto byla předposlední kapitola;) Do komentářů mi prosím napište jestli byste chtěli druhý díl příběhu dvou andělů:33 -Kataleja:*