•Red dragon•

6.kapitola

Lalalalalala... sakra dávej pozor ! Promnula jsem si dlaněma oči a snažila se zaostřit na tabuli ve předu třídy. Byla tam načmárána nějaká čísla - mě nedávajíc smysl. Asi zlomky. Co já vím ?? Celou hodinu -uběhlo teprve 15 minut. Ehm..- dřepím na zadku na tvrdé židli ve škole, při hodině matematiky. Můj mozek dělá všechno, jen ne pozor. Hlavu jsem měla podloženou rukou a propiskou ťukala do stolu. Fakt, lidi, matika je smrt. Povzdechla jsem si nad svou marnou snahou něco pochopit a loupla pohledem po své sousedce, která zuřivě něco psala do sešitu. Nakoukla jsem do jejího sešitu a následně do svého. Tři výstižná slova- Black and white. Pak jsem si všimla jejího výrazu, a měla co dělat abych nevyprskla smíchy. Měla lehce vyplazenej jazyk do strany a přivřený oči. Fakticky bylo těžký nesmát se.
,,Slečno Williamsová, buďte tak laskavá a pojďte nám vypočítat tuto rovnici na tabuli."  Eh, co ? Nechápavě jsem se podívala na naší učitelku matiky a odpověděla: ,,To jako já ?'' Wow, za tohle bych si zasloužila nobelovku. ,,Vidíš tu snad jinou Williamsovou ?'' Ha, ta mě teda setřela.
,,Uh, ne. Ale máte celý zbytek třídy.'' Vzdala jsem tohle hádku v momentě kdy se na mě podívala pohledem 'neser mě jinak budeš po škole' a líně se došoupala k tabuli. Tak jak jsme se to učili....V hlavě mi začaly vyjíždět obrazy  toho jak ležím na posteli s hlavou přes okraj nebo toho jak mlátím hlavou do zdi. Uhm, tak asi nic. Koukala jsem na tu rovnici a musela jsem vypadat že usilovně přemýšlím alee......ne. ,,Noo ? Tak bude to nebo ne ?'' ozvala se učitelka. Zazubila jsem se sama pro sebe a načmárala křídou nějakou pitomost.  Odložila jsem křídu a s triumfálním výrazem jsem zamířila ke své lavici za doprovodu učitelčina pozvednutého obočí a tichým smíchem třídy. Nebyla jsem ani v půli cesty ke svojí lavici a paní sousedce alias šprtce, když někdo zaklepal. Otevřely se dveře a dovnitř nakráčel řiditel s nějakým klukem v závěsu. Pardon- s bohem.

Musela jsem vypadat dost komicky jak stojím uprostřed třídy otočená dozadu s pusou otevřenou dokořan. Když na tohle se nešlo nedívat. Ten kluk byl fakticky chodící dokonalost. Když zastavili, měla jsem možnost si ho více prohlédnout. Měl nádherné hnědé vlasy, trčící do všech stran, které se tvářily že nikdy neviděli hřeben a pod kterými se rýsoval andělskej obličej se dvěma nádhernýma modrýma očima jako studánky. Na sobě měl pouze džíny a černé tričko které mu obepínalo vypracované svaly na těle. A ty břišáky.... Setřete mi někdo prosím tu slinu u pusy ? Děkuju. Přestože byl oblečen úplně obyčejně, stejně vypadal božsky. Začal se rozhlížet po třídě, až narazil na mojí rovnici načmáranou na tabuli. Následně přesunul pohled hned na mě a zacukaly mu koutky. Asi mu došlo kdo je třídní expert na rovnice, heh. Přejel mi mráz po zádech a zřejmě jsem i dost zrudla. Projistotu, aby se mi nepodlomila kolena, jsem došla ke své lavici a kecla sebou na židli. Konečně jsem se mohla trošku rozhlédnout po třídě, ačkoli jsem nerada plýtvala tento moment, a spatřila jsem že nejsem jediná komu tečou sliny. Samozřejmě jen holkám. I když mám pocit že možná i pár klukům.... Sakra! Dost!

Učitelka párkrát tleskla aby třídu uklidnila a ředitel si odkašlal. ,,Tak děcka, tohle je váš nový spolužák Eric Tillson. Ericu, nechceš nám o sobě něco povědět ?" řekl a podíval se na něj. Tak Eric, to je moc pěkný jméno...
,,Takhle se představují děti ve školce." protočil očima.
,,Takže asi ne. Budete si o něm muset zjistit něco sami." pronesl trochu jedovatým hlasem. Náš ředitel není zrovna dvakrát trpělivý. Dal mu rukou pokyn aby si šel sednout a otočil se k učitelce. Něco jí řekl a ona jen přikývla. Pak se otočil a odešel. Nikdo se ani neobtěžoval postavit na rozloučenou, protože všichni byli pořád zaujati novým spolužákem. Holky které seděli v lavici sami doufali, že si sedne k nim a tak na něj vrhali svůdné pohledy. Eric je s přehledem odignoroval a sedl si do volné lavice úplně vzadu. Slovo si vzala učitelka: ,,Vítám tě Ericu v naší škole a doufám, že se ti tu bude líbit. Každopádně to nemá cenu protahovat a vrátíme se zpátky k matice."

To má být jídlo ? Huh ? Zírala jsem na hmotu podávanou ve školní jídelně jako na mimozemšťana a zřejmě se tvářila dost divně. No, nebudeme si lhát, ale fakt to vypadalo jak rozmixovanej mimozemšťan. S nechutí jsem to naložila na tác a kuchařku obdařila falešným úsměvem. Rozhlédla jsem se po jídelně a marně hledala volné místo. Proč tu musí být furt tak plno ?? Asi si půjdu stěžovat. Náhle se přede mnou uvolnil celý stůl a já si rychle sedla. Začala jsem se v tom jídle vrtat vidličkou, protože tohle se fakt nedalo jíst. Připomělo mi to, jak jsme jednou když mi bylo osm byli v nějaké čínské restauraci, kde spletli objednávky a mně místo polévky přinesli položivou chobotnici. Čtyři dny jsem nemohla spát.

Vedle mě se objevila vysoká postava a mě ihned došlo s kým mám tu čest.
,,Smím si přisednout?" zeptal se mě. Na to, jak dneska odpálkoval ředitele je celkem slušnej. Spíš bych ho tipla na průšviháře.
,,J-jo, jasně" vykoktala jsem a zrudla. Byla jsem z něj pěkně nervózní. Posadil se na židli a zadíval se na své jídlo. Spíš zašklebil. Nevypadal moc radšeně.
,,To takové hnusy vaří pořád ?" dloubnul do toho vidličkou a pokrčil nosem.
,,Jak kdy," odpověděla jsem "někdy vaří dobře."
Chvilku bylo ticho. Jestli se teda 'ticho' dá říkat hluku v jídelně. Když jsem zkoumala přílohu k jídlu, asi to měl být salát, všimla jsem si, že mě Eric pozoruje.
,,Co je ?" lekla jsem se že mám na tváři nějakej flek nebo tak něco. To bych nepřežila. Ehm, ten trapas. Nejsem typ holky co chytne infarkt když na sobě spatří flek. To ne.
,,Jak se jmenuješ ?" vyklopil rovnou a zadíval se mi do očí.
,,Ehm, Elodie. Elodie Williamsová."
,,Hmm, pěkný jméno." řekl a zamyšleně se zadíval do svého talíře.
Neměla jsem kam s očima tak jsem se porozhlédla po jídelně. Všimla jsem si, že všechny holky ve frontě mají oči jen pro Erica a něco si vzrušeně štěbetají, ale některé mě propalují pohledem. Odvrátila jsme od nich pohled a přesměrovala ho na kluka předemnou. Mohla jsem si ho hezky zblízka prohlédnout. Měl ostře řezané rysy, lehce opálenou pleť,  a duhovky měl po okrajích tmavší. Vlasy měl spíš kaštanově hnědé a svaly na rukou se my rýsovali pod trikem jak se opíral o předloktí. Všiml si, že ho pozoruju a zvedl pohled. Já jsem jím zase rychle uhnula. Když na mě ani po chvíli nepřestal zírat, nevydržela jsem to.
,,Proč na mě furt tak koukáš ? " vyjela jsem na něj. "Zas tak hezká nejsem." dodala jsem jen tak mimochodem.
Lehce se zasmál a mnou projelo příjemné mrazení. Měl krásný smích.
Pak ale zase zvážněl.
,,Máš zvláštní oči. Takové jsem ještě u nikoho neviděl." upozornil na moje zvláštní oči, které jsou světle modré protkané fialovou, ale po okrajích jsou do fialova úplně.
Už je toho na mě moc. Ten kluk je moc hezkej na to, abych s ním mohla sedět u stolu a zachovat si alespoň zbytky rozumu.
,,Jo, hele bylo fajn si s tebou pokecat, ale už musím jít. Čau." vyklopila jsem rychle a radši i rychle odešla aby neviděl můj obličej barvy rajského protlaku.
Poslední co jsem viděla než jsem vyšla dveřmi z jídelny, byli školní panenky Barbie v reálné podobě, jak si nadšeně sedají k Ericovi a jeho silně znechucený výraz.

Lidii, moc se omlouvám že vůbec nevydávám kapitoly, ale buďto nemám čas nebo náladu.

Každopádně jsem si všimla, že dost často používám sarkasmus. (Dost podobné mému reálnému řivotu :D) Musela jsem ho trochu omezit, protože jinak by byl v každé druhé větě. :DD

No nic, nebudu protahovat a ahooj :>