14 Days // l.t. (CZECH TRANSLATION)

Den 5: Louis

„Můžeš mě, um, vyzvednout ze školy, prosím?" zašeptala Viola z druhé strany telefonu, její hlas byl roztřesený, jako by brečela. Okamžitě jsem si začal obouvat boty, pak jsem vzal klíče a vyšel jsem z bytu.

„Co se stalo?" nasedl jsem do auta a nastartoval jsem, ale ještě jsem nevyjel.

„Jen se tady, prosím, rychle dostaň. Prosím, Louisi." Než zavěsila jsem slyšel, jak zavzlykala, a tehdy jsem začal panikařit, rychle jsem vyjel a řítil jsem se ulicí.

Udivovalo mě, jak jsem tuhle dívku sotva znal, připadalo mi, jako by byla moje práce ji chránit a co nejvíce jí pomáhat. Bylo mi to jedno; jestli mě potřebovala, pak jsem byl tady pro ni. Bylo mi jedno, kolik dní to bylo, zajímal jsem se jenom o ni.

Po pěti minutách řízení jsem zastavil u školních bran a chvíli jsem čekal, než jsem ji uviděl vyběhnout ze školy. Rychle jsem vystoupil a sešli jsme se u bran, srdce mi povadlo při náznaku lehce roztrhaného oblečení, rozcuchaných vlasů a smáčených tváří od slz.

„Vi?" zašeptal jsem, přičemž se pokusila projít kolem mě do auta, stoupl jsem před ní a položil jsem obě ruce na její ramena. Chabě na mě vzhlédla a potáhla, pár dalších slz jí sklouzlo po tváři.

„Nechci o tom mluvit. Můžeme, prosím, někam jet?" setřásla mé ruce a obešla mě, nastupující do auta na místo spolujezdce. Povzdechl jsem si, cítil jsem potřebu jít do školy a vidět ty lidi, kteří jí ubližovali, ale zhluboka jsem se nadechl a místo toho jsem se otočil na patě, jdoucí k autu.

Posadil jsem se na místo řidiče a kousl jsem se do rtu.

„Co říkáš na to, že bychom jeli ke mně a dívali bychom se na film? Rozveselí tě to?"

Viola přikývla a nuceně se usmála.

„Ano, prosím. To by bylo úžasné."

„Dobře." Vyjel jsem z příjezdové cesty k mému bytu, příležitostně jsem se na ni podíval, abych se přesvědčil, že je v pořádku.

-

Zbytek dne jsme strávili na mém gauči s miskou popkornu mezi námi, měli jsme maraton Disneyho pohádek. Byla to dobrá práce, byl jsem nucen dívat se a i tak se mi ty zatracené pohádky líbily.

Viola mi řekla, že Peter a jeho kámoši se na ní na obědě vybili. Neřekla mi detaily, ale hádám, že to bylo více než verbální ubližování, když zakňučela pokaždé, když se pohnula a pokusila se schovat fakt, že její oblečení bylo roztrhané.

Přísahám, jestli někdy uvidím toho vola, zabiju ho a jeho kamarády.

Místo vyptávání jsem jí nabídl prášky na bolest a čokoládu a dal jsem jí jedno z mých triček, přičemž to její mělo díry. A pak jsem jí dal deku, pustil jsem další Disney film a dovolil jsem ji položit si hlavu na mé rameno, nevědomky jsem položil paži kolem ní.

Začínala mi věřit nejlepším způsobem. 

______

Nemůžu z něho!!! :3   

Edited