14 Days // l.t. (CZECH TRANSLATION)

EPILOG

Viola stála před Louisovým hrobem, puket červených růží pevně držela v třesoucích se rukách, přičemž zírala na náhrobní kámen. Slzy jí stékaly po tvářích a cítila tlukot svého srdce, jen při té myšlence, že její zachránce leží šest stop před ní pod zemí.

Bylo to pět dní od té doby, co zemřel, a Viola se z toho nedostala. Většinu dne brečela v pokoji. Liam ji chodil navštěvovat a většinu času ji držel v náručí, říkající ji, že udělal vše, aby jí pomohl.

Ale to nestačilo. Věděla, že Liam tady byl pro ni, ale taky tady chtěla Louise. Chtěla, aby její strážný anděl byl tady pro ni, stál vedle ní.

Věděla, že se jí brzy podlomí kolena, Viola si klekla na trávu. Vytahovala růži po růži a srovnaně je pokládala na jeho hrob; čtrnáct růží za čtrnáct dní, ve kterých tady byl pro ni. I když tady nebyl jen čtrnáct dní, pořád je počítala, protože to byl den, kdy naposledy vydechl.

Když byla hotová, Viola seděla se zkříženýma nohama a chvíli zírala na hrob, než vzhlédla k jasně modré obloze. Načechrané mráčky pluly po obloze a usmála se, představila si na nich Louise, dívající se na ni dolů. Barva oblohy jí připomněla barvu jeho fascinujících krásných očí, do nichž párkrát hleděla snad věky.

Usmála se. Věděla, že byl teď volný; žil v klidu a byl milován všemi anděly tam v nebi nahoře. Všechno, co chtěl, bylo být milován a Viola to splnila. Ale ve více směrech; milovala ho jako nejlepšího přítele, jako rameno, na kterém se mohla vybrečet, jako zachránce. Neměla šanci se do něj zamilovat, milovala ho každým způsobem, jakým chtěl.

A on jí dal všechno, co chtěla; svobodu, někoho, kdo by o ni měl zájem, někoho, kdo by se o ni staral, někoho kdo by se o ní pořádně staral, někoho, kdo by tady pro ni byl, když ho nejvíce potřebovala. Byl tady pro ni. Pomohl jí.

Dodržel jeho slib.

„Ahoj." Koutkem oka Viola sledovala Liama sednout si vedle ní. Pomalu otočila hlavu, aby se na něj podívala, a natáhl k ní ruku. Viola si skousla ret a vložila ruku do jeho, než lehce vzlykla. Vtáhl ji do obětí a brečela mu na rameni, přesunující ji, aby mu seděla na klíně, takže by ji mohl držet pevněji.

Takhle byli pár minut. Liam ji držel, zatímco brečela a i on ztratil pár slz.

„Tohle ti nechal. Našel jsem to na jeho nočním stolku, když jsem šel dneska ráno k němu domů," zašeptal Liam a vytáhl z kapsy obálku, podávající ji jí.

Viola si opřela hlavu o Liamovu hruď a vzala si obálku, přejela prsty po písmě v kurzívě na přední části obálky, kde bylo Viola.

Trhavě se nadechla, opatrně otevřela obálku a vytáhla kousek papíru, držící ho v jejích třesoucích se rukách. S posledním hlubokým nádechem začala číst.

Drahá Violo,

Touhle dobou, co se tenhle dopis dostal k tobě, se na tebe budu dívat dolů z mráčků nad tebou.

Omlouvám se, jestli má smrt pro tebe byla šok, ale nemohl jsem se přimět ti to říct. Neustál bych, kdyby tě to složilo; chtěl jsem, abys byla šťastná, a kdybych ti řekl, že to byly mé poslední dny, zlomilo by tě to. Vím, že jsem ti to měl říct dříve, ale, lásko, zlomilo by tě to a musíš pochopit, že jsem ti to nemohl říct.

Rád bych ti poděkoval za to, že jsi mé poslední dny udělala úžasné. Jsi tak zářivá a krásná dívka a vím, že jednou budeš úplně spokojená. Poprvé jsem se cítil milován, jako bych tady patřil, a nemůžu ti za to dostatečně poděkovat. Nikdy jsem si nemyslel, že by mě někdo udělal šťastným, ale ty a tvá přítomnost jste to dokázaly.

Prosím, nezlob se, Violo. Teď, když jsem nahoře v nebi, jsem v klidu. Jsem volný. Jsem v bezpečí a šťastný. Dívám se na tebe s úsměvem na tváři a srdcem na dlani. Vždycky jsi tady měla místo, Violo. Vždycky.

Jsi tak silná a obdivuji tě za to. Vždycky budu.

A netrap se, že jsme se nerozloučili, lásko. Je to v pořádku. Loučení jsou otravná. Přemýšlej o tom jako o novém začátku pro nás oba, než o loučení. Znovu se setkáme, slibuji. A oba víme, že dodržuju sliby.

Nezapomeň na mě a pamatuj, nikdy se nevzdávej. Dostaneš se přes všechno, co na tebe život hodí. Buď ráda za to, co máš, zlato.

Tvůj jediný, Louis. (AKA, tvůj strážný anděl) xx

P.S. Dej za mě Liamovi pusu. Jednou se ti zněj podlomí nohy ;)

Viola několik minut zírala na kus papíru, než ho důkladně složila a pak vzhlédla na Liama, který na ni shlížel s mnoha emocemi v očích. Usmála se a usmál se na ni zpátky, pak oba vzhlédli k nebi a představili si Louise, jak na ně shlíží, navždy a vždy.

______

A je to tady, vážení... Konec... Vždycky je to takové těžké ke konci a nevím přesně, co vám chci říct. Možná nic a nechám vás, abyste ten konec rozdýchali a každý si ho přebral podle sebe, protože je to přeci jenom trošku těžké.

Naposledy vás žádám, abyste se podívali na mé nové překlady.:)

A rozhodla jsem se, že takové ty kratší překlady si budu spíše nechávat na velké prázdniny nebo když je přeložím mimo. Protože už teď mám rozpracovaný další překlad, který musím nejdříve přeložit a pak zveřejnit. Rozhodla jsem se tak, protože si myslím, že to bude lepší jak pro mě, tak pro vás. Pokud bych třeba nestíhala kvůli škole, příští rok mě čeká maturita, hahaha, tak abych mohla něco vydávat i v takových obdobích.:)

Doufám, že jste si užili jak 13 Letters, tak 14 Days, protože já jsem si to s vámi i všemi postavami velmi užila.:) Na závěr bychom si mohli z 14 Days vzít jedno ponaučení; buďme rádi za ty, které máme, neboť ve zlomku vteřiny nás mohou opustit bez rozloučení...

Edited