14 Days // l.t. (CZECH TRANSLATION)

Den 8: Viola

Cítila jsem se trochu špatně, že jsem včera nechala Louise, aby mi koupil hodně oblečení, ale naléhal, takže jsem dávala do košíku více a více věcí. Nakonec jsem se vzdala a vybrala jsem si oblečení, které vypadalo pěkně a pak jsem ho váhavě položila do košíku.

Nedovolil mi, abych se podívala, kolik to všechno stálo, ale vím, že hodně. Řekněme, že jsem řekla děkuji asi millionkrát a jednou za deset minut na cestě do domová důchodů za babičkou a dědou (kde jsem pořád byla).

Teď jsem seděla na mojí malé posteli, zírala jsem na mnoho tašek, které se opíraly o zeď naproti mně. To oblečení jsem neměla kam dát, takže jsem ho nechala v taškách, nemohla jsem na ně přestat zírat. Nemohla jsem uvěřit, kolik kvůli mně jen tak utratil.

Byla jsem dotčená a zároveň jsem se cítila provinile. Byla jsem vděčná, že mi koupil oblečení, když jsem měla jen pár kousků, ale nechtěla jsem, aby za mě tolik utrácel. Byly to jeho peníze koneckonců a mohl je utratit za sebe.

Ale nicméně, bylo to od něj neuvěřitelně milé a nemohla jsem mu dostatečně poděkovat, i když to bylo jenom oblečení.

Povzdechla jsem si, lehla jsem si na záda a položila jsem si ruce na břicho, zírala jsem do stropu. Nemohla jsem Louise dostat z hlavy; byl tak hodný a milý a perfektní. Jeho povaha kontrastovala jeho vzhledu, to jsem musela uznat.

Na venek vypadal skoro jako špatný punkista, ale ve skutečnosti byl člověk s milým srdcem, který si zasloužil více, než měl. Řekl mi, jak byl přesvědčený, že nic v životě neměl; všichni, které miloval, ho opustili a byl sám, což, jak jsem si myslela, bylo strašné.

Byla jsem ráda, že jsme byli přátelé. Teď se nemusel cítit osaměle, protože jsem tady byla pro něj a on byl tady pro mě.

-

Zabzučel mi mobil v kapse a rychle jsem ho vytáhla, usmívající se, když jsem viděla, že mi přišla zpráva od Louise. Otevřela jsem ji a přečetla jsem si ji, kousající si ret.

Louis: Ahoj... Zajímalo mě, jestli bys zítra někam nešla? Vím, že ti skončily zkoušky a myslel jsem si, že bys to chtěla s někým oslavit :)

Usmála jsem se, napsala jsem odpověď a cítila jsem, jak mi srdce zaplesalo.

Já: To by bylo úžasné :)

Vteřinu nato odpověděl.

Louis: Vyzvednu tě v sedm - obleč si něco obyčejného, ale roztomilého (ne že bys normálně nebyla roztomilá), jo? :) x

Dlouho jsem se takhle nesmála. A nejlepší věc byla, že jsem to nemusela vynucovat. Ten úsměv byl upřímný a nemohla jsem přestat.

Já: nemůžu se dočkat :)

______

Nevím, co říct. :) Snad jen, připravte si kapesníčky.:))

Edited