Posadila jsem se na plyšový gauč vedle dědy a podala jsem mu hrnek čaje, o který mě požádal, poděkoval mi a políbil mě na tvář, než se vrátil ke čtení novin. Usmála jsem se a zkřížila jsem si nohy, rozhlížející se po velké hale, kde všichni lidi z domova odpočívali.
Bylo ticho, ale příjemné ticho. Ve vzduchu se vznášela lehká konverzace a ráda jsem se rozhlížela a všechny pozorovala; milovala jsem staré lidi a byla jsem tak ráda, že měli stejný domov jako já.
Moje babička seděla v houpacím křesle vedle gauče, na kterém seděl děda; měla na sobě brýle a něco pletla, ale neřekla mi, co. Pobrukovala si písničku a poznala jsem ji, byla to tak, kterou mi máma vždycky zpívala, když jsem byla mladší.
„Takže, Violo, drahoušku," řekl děda jemně a zamručela jsem v odpověď, věnující mu pozornost. Usmál se.
„Jak se má ten mladík, se kterým se vídáš?"
„Jak v-."
„Ale no tak," uchechtl se, „nejsem hloupý. Viděl jsem vás dva a zdá se, že jste spolu spokojení. Jak se jmenuje?"
Zčervenala jsem se.
„Louis. A je to kamarád, dědo."
„Mmm, jasně." Zvedl obočí, pak se otočil k babičce. „Nancy, pamatuješ si, když jsme byli jenom přátelé?"
Babička se zazubila, když vzhlédla a přikývla, mrkající na něj.
„Ano. Jak bych mohla zapomenout?"
„Myslím, že vaše jen přátelé je úplně něco jiného." Nakrčila jsem nos, když se zasmáli, natahující se k sobě, aby se chytili za ruce, zatímco se na sebe zamilovaně usmívali.
„Ano, taky si myslím." Mrkl děda na babičku a ta ho praštila po rameni.
„Tohle je třináct plus, Roberte."
-
-
„Ťuk, ťuk." Zaklepal někdo na dveře mojí „ložnice" a pak se lehce otevřely. Usmála jsem se na Louise, když jeho hlava vykoukla v malé mezeře a pak se dveře více otevřely, vstupující dovnitř.
„Myslel jsem, že se přijdu na tebe podívat. Doufám, že neruším?"
Pokroutila jsem hlavou a zavřela jsem knížku.
„Ne, to je v pořádku." Položila jsem knížku na postel vedle sebe, dívající se na krabičku čokolády v Louisově ruce, když se posadil na postel přede mě.
„To jsou dobré čokolády."
Zamručel a pak se uchechtl.
„Já vím. Proto jsem ti je koupil." Podal mi krabičku, usmála jsem se a vzala jsem si ji od něj, otevírající ji a pokládající ji na postel mezi nás.
„Mám pro tebe dobrou zprávu."
„Máš?" zeptala jsem se, přičemž jsem cumlala čokoládu.
Louis přikývl a vzal si plnou hrst, než si lehnul na záda.
„Jep."
Lehla jsem si vedle něj a rukou si projel vlasy.
„Liam si vzal tvůj případ a je ochotný jít k soudu. Ukázal jsem mu ty dopisy – doufám, že ti to nevadí – a okamžitě souhlasil, že neusne, dokud nevyhraje."
„O můj bože." Vydechla jsem s úsměvem. „To je úžasné. Nemůžu tomu uvěřit."
„No, věř tomu, zlato." Sklouznul rukou do mé a přísahám Bohu, v duchu jsem zakřičela, přičemž jsem si kousala ret. „Až Liam vyhraje a půjdou do vězení za všechno, co udělali, budeš volná. A pak tady moje práce skončí."
„Tvoje práce?" zamračila jsem se a Louis si povzdechl, načež přikývl, mačkající mi ruku.
„Stalo se to mou prací, abych se ujistil, že tvůj život bude báječný," zašeptal a zvedl naše ruky, líbající mou něžně. „Řekněme, že mě ve snu někdo navštívil – někdo velmi výjimečný – a řekl mi, abych vše zařídil, než bude pozdě."
„Nerozumím." Lehla jsem si na bok čelem k němu. „Co myslím tím než bude pozdě?"
Louis se chabě usmál.
„Strážný anděl má jen chvíli, lásko. Možná nejsem pravý anděl, ale lidé jako já tady nepatří – na zem. Věřím, že jsem byl poslán na zemi kvůli jedné věci; abych udělal tvůj život lepší a osvobodil tě od veškeré bolesti, kterou jsi cítila. A pak, když budu hotový, budu taky osvobozen."
Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, abych se zeptala, o čem to, sakra, mluví, ale přerušil mě slzou klouzající po jeho tváři.
„Neptej se, Violo. Děláš to těžší pro nás oba. Moc o tom nepřemýšlej, dobře?"
Zamračila jsem se a přikývla jsem, nějak jsem si uvědomila, co se snažil říct.
___________
Nooo, už se blížíme do finále. Moc na ty poznámky nejsem dobrá, nikdy nevím, co napsat.:D Tak aspoň taková maličkost, vrátila jsem se z Anglie, měl by někdo zájem o můj instagram, kde budu postupně přidávat fotečky?:D
Edited
ČTEŠ
14 Days // l.t. (CZECH TRANSLATION)
FanfictionRozhodl se poskládat její rozbité kousky dohromady, i když na to měl jen dva týdny. POKRAČOVÁNÍ 13 LETTERS, PROSÍM, NEJDŘÍVE SI PŘEČTĚTE TO! All Rights Reserved © -bruised | všechna práva vymezena © -bruised Překládáno: 28.8.2017 - 15.3.2018