Gentle Madness - Drarry (CZ) ✓

2. kapitola

„Nepotřebuješ pomoct, Draco?" zeptala se jej Pansy Parkinsonová, dlouholetá nejlepší kamarádka. Byla oblečena v dlouhém černém kabátu s kapucí lemovanou falešnou kožešinou a fialových sametových šatech nad kolena.

Draco na ni vzhlédl, usazen v pohodlném křesle stojícím v jeho a Harryho obývacím pokoji. Nohy měl zkřížené pod sebou, bosá chodidla zahřívaná stehny nad nimi. Se svraštěným obočím zmateně zamrkal. „Pomoct s čím?"

„S koupelí, zlato," nadhodí bruneta a lehce se dotkne jeho obličeje. „Musíš se umýt, hm?"

Draco se odmlčel a přemýšlel. Nechtělo se mu hnout z místa, na němž se nacházel a Pansy vypadala, že si toho všimla. Proto také pokračovala ve svém přesvědčování.

„Harry by nechtěl, aby to tu takhle zapáchalo," lehce se pousmála a v koutcích nadzdvihla své plné rty. Přesto se jí v očích leskl náznak smutku.

Při zmínce o svém manželovi sebou Draco cuknul. „To nejspíš ne," zamumlal a vstal.

Od pohřbu uplynuly již dva dny, a jen o den více to bylo od chvíle, kdy se nalezlo Harryho mrtvé tělo. Zasažené zakázanou kletbou leželo na prahu jejich domovních dveří, bez povšimnutí a do Dracova příchodu přehlíženo, jako by Harry nikdy nic neznamenal.

Když se Draco postavil na svá roztřesená chodidla, jeho výraz povadl. „Harry se mi vždycky smál, když jsem na něco zapomněl," slabě zašeptal chraplavým hlasem nalomeným ze své mlčenlivosti.

Pansy si soucitně povzdechla a s rukama obmotanýma okolo jeho pasu jej vedla do koupelny. Jakmile však první kapky studené vody dopadly na Dracův obličej, byl blonďák opět ztracen ve svém vlastním světě.

Ahoj! Hlásím se s novou částí! :) Děkuji vám moc za odezvu, které se mi jen za včerejšek dostalo. Tolik jsem vás opravdu nečekala. :') Snad se vám dnešní kapitolka líbila. Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu! :)

Makkakonka