Gentle Madness - Drarry (CZ) ✓

18. kapitola

O měsíc později se Harry objevil znovu vedle Draca a se zkříženýma nohama se posadil naproti němu. „Ahoj," pozdravil jej něžným hlasem.

Draco spojil svůj pohled se světle zelenýma očima naproti němu. Jak s překvapením zjistil, Harryho brýle byly pryč. A díky dalšímu zjištění dokonce nevěřícně ztuhnul. Vzduch kolem černovlasého, jako by najednou zřídnul a činil druhého muže podivně průhledným, až měl Draco pocit, že mu bez problémů může číst myšlenky.

„Pansy je hned vedle," zamumlal.

Harry přikývl. „Já vím. Potřebuji ti říct něco důležitého."

Blonďák hluboce polkl. Vyčkával, než černovlasý znovu spustil.

„Dotkni se mě, Draco. Dotkni se mě a já ti povím pravý důvod, proč jsem tě to doposud nenechal udělat," pobídl ho s vážným výrazem. „Věř mi."

A tak Draco natáhl ruku před sebe, aby dosáhl na jemnou kůži. V duchu zatím přemýšlel, zdali se dotkne studené či hřejivé pokožky, možná zpocené, když v tom-

Jeho ruka prošla přímo skrz Harryho, jenž se v místě dotyku začal lehce rozplývat. S naprosto zděšeným výrazem se z Dracových úst vydral výkřik, upozorňující Pansy na to, že se něco stalo.

„Pane bože, proč se tě nemůžu dotknout?!" zvolal Draco plačtivě. Znovu se pokusil Harryho dotknout, avšak jeho prsty znovu prošly vzduchem.

Harry se tiše uchechtnul a pokroutil hlavou. „Jsem si jistý, že na to dříve či později přijdeš, lásko," jemně pronesl.

Draco se roztřásl a po tvářích mu začaly kanout slzy, jak se natahoval po tváři, které se nikdy nemohl dotknout. „Já tě miluju, tohle-tohle nejde!"

„Je mi líto. Také tě miluju, Draco, a jediné, o co tě žádám, je, abys zůstal zdravý a šťastný, ano?"

Blonďák potřepal hlavou. „Opouštíš mě?" zašeptal.

Harry dělal, jako by nic neslyšel, a pokračoval: „Najdi si někoho, kdo tě bude milovat, někoho, s kým se usadíš. Měj s ním děti, které jsi vždycky tak chtěl. Znovu se ožeň a-" zhluboka se nadechl, jelikož nyní, nyní už plakal taky, a přinutil se k úsměvu. „Zamiluj se do někoho, kdo si bude náležitě vážit takového pokladu, jako jsi ty."

„Ne, Harry, prosím... tohle ne," šeptem prosil Draco.

Harry se naklonil kupředu a políbil jej na čelo, přestože blonďák nemohl nic cítit. „Přeji ti hodně štěstí, miláčku," zamumlal, zatímco se Draco rozvzlykal. A ve chvíli, kdy se dveře do místnosti otevřely, Harry se opět vytratil. Tentokrát však již napořád. Už nikdy více se nevrátí.

Ahoj! Eh, asi vám dlužím omluvu. Včera jsem vás jaksi zapomněla upozornit, že bude tato část více emotivní. Tak snad jste to zvládli i tak. :D Co si myslíte o Harryho formě "bytí"? V komentářích už jste se tak nějak shodli na tom, že je pouhým výplodem Dracovy fantazie. Stále jste tohoto názoru, nebo jste jej na základě dnešní části změnili? ;)

Makkakonka