Gentle Madness - Drarry (CZ) ✓

12. kapitola

Když Pansy o dva dny později odešla do obchodu, Harry se objevil znovu. Draco v tu chvíli zrovna obědval jakési těstoviny, co mu Pansy před svým odchodem připravila, když v tom znenadání spočinul očima na svém manželovi.

„Harry," zbožně vydechl a odstrčil jídlo na stranu. Stejně jedl jen proto, že chtěl zůstat silný, když byl nyní Harry zpátky. „Chyběl jsi mi."

Černovlasý muž se opřel o kuchyňskou linku a jemně se zasmál. Při pohledu na blonďáka, jako by se mu do žil vlila nová krev. Loktem se opřel o desku a s přihlouplým úsměvem řekl: „Dojez to, hlupáčku. Taky jsi mi chyběl."

Starý, dobře známý pocit zamilovanosti, který Draca naplňoval, byl zkrátka úžasný. Natolik, že se blonďák okamžitě natáhl zpět pro misku s těstovinami a znovu se do nich pustil.

„Kde jsi byl?" zajímal se, když rychle spolkl jedno ze soust.

Jeho manžel se na něj křivě usmál. „Měl jsem toho hodně."

„Potřebuju to vědět," protáhl Draco a své oči měl stále fixované na ty zelené, Harryho. „Řekni mi všechno, co víš. Rozhodl jsem se to prozkoumat, zjistit, zdali ti můžeme nějak pomoct. Ať už je ti cokoliv."

Harry si pro sebe tiše zamručel, než pokroutil hlavou. „Není tu mnoho, co bych ti mohl říct. Sám pořádně nic nevím," řekl popravdě. „Myslím, že mě někdo otrávil. Nějak."

Dracovy oči se v šoku rozšířily a muž jen ztěžka odolával pokušení zvednout se a jít Harryho obejmout. „Otráven? Kým?" zašeptal náruživě.

„Uklidni se, lásko," uchechtl se černovlasý. „Tím stejným mužem, který na mě seslal vražednou kletbu. Svým způsobem je to groteskní – přestože mě lektvar již pomalu zabíjel, jediné, co mi kletba udělala, bylo, že mne na dobrý měsíc paralyzovala."

„Strávil jsi měsíc pohřbený zaživa?" vyhrkl Draco s výrazem plným zděšení.

Harry však pokroutil hlavou. „Když poprvé od té doby pršelo, našel mě někdo, kdo... byl na stejné lodi jako já."

Draco se po jeho slovech necítil o nic lépe. Pamatoval si, že po pohřbu nepršelo dobrý týden. „Takže..." skousl si ret a optal se na další děsivý nápad, který dostal. „Teď je z tebe něco jako zombie?"

Harry si odfrkl a přitáhl si svůj starý svetr blíže k tělu. Pomalu se natočil tak, aby s Dracem mohl spojit svůj pohled, a tiše pronesl: „Pravděpodobně mi tak můžeš říkat."

Blonďák ztuhnul.

„Jen," druhý muž se široce ušklíbl, „nemám chuť ochutnat tvůj mozek, pouze tvé překrásné rty."

A po tom prohlášení se oba společně rozesmáli. 

Ahoj! Přináším vám další z dlouhých kapitol a v ní snad i odpovědi na některé z vašich otázek (možná, snad, doufám). :'D Určitě mi napište, co se vám honí hlavou nyní. Ať už díky Harryho slovům nebo Dracově snaze mu pomoci. ;) Děkuji vám všem, co čtete, hlasujete či komentujete. :)

Makkakonka