Gentle Madness - Drarry (CZ) ✓

19. kapitola

Srdce skomíralo v hrudi Pansy, když zírala skrze klíčovou dírku a viděla tak Draca, kterak mluví sám se sebou. Byl to jen přelud, hra mysli. Harry tu nikdy nebyl. Těžce vydechla. Chudák Draco. U srdce ji bolelo lítostí, kterou ke svému kamarádovi pociťovala.

Všechno by to vysvětlovalo. To, jak Draco přišel s vysvětlením v podobě prazvláštní nemoci, která mu znemožňovala se Harryho dotýkat – nikdy tu nebyl a Draco se s tím jen odmítal smířit.

Pomalu zatlačila do dveří, aby se otevřely, a přešla ke svému kamarádovi, aby jej pořádně obejmula. Zlepší se to, zadoufala a kolébala s jeho roztřeseným tělem. Byla odhodlaná pro to udělat cokoliv. Jaký to tragický konec tak velké lásky... Jediná slza jí vytekla z oka.

„Mrzí mě to, Draco," zamumlala. „Co kdybychom vážně zkusili zajít za tím doktorem, co ty na to? Zvládneme to, spolu ano."

A Draco nic nenamítal. Něco uvnitř něj se změnilo. Přál si, aby vše bylo lepší.

Harry byl vždy takový malý zázrak, pomyslela si Pansy soucitně.

Jak byla vždy ochotná pomoci nešťastnému příteli. Opravdové požehnání tohoto světa.

Ahoj? :D Tak co na to říkáte? Někteří z vás tipovali správně, že je Harry jen přeludem, který si Draco vyblouznil. Přiznávám se, že i já jsem během prvního čtení příběhu vystřídala nespočetně mnoho teorií o tom, co se mohlo stát, a vždy, jakmile přibyla nějaká nová informace, jsem svůj názor upravovala a upravovala. Přesto mě konec překvapil, protože... člověk vždycky doufá a touží po tom, aby se stal zázrak a vše bylo v pořádku, no nemám pravdu? 

Pokud máte nějaké dotazy, či jste zmatení, můžeme to spolu prodiskutovat v komentářích. Příště nás totiž čeká už poslední část plnící funkci epilogu (přestože ji tak tedy autorka nemá označenou), takže není na místě čekat nějaké velké zvraty. (:

Makkakonka