Gentle Madness - Drarry (CZ) ✓

9. kapitola

Draco hlasitě zalapal po dechu. Oči se mu zaplnily slzami, jeho mdle šedé duhovky se rozzářily a změnily se v ten nejkrásnější stříbrný odstín. S rozšířenými zornicemi před sebe natáhl ruku. Ovšem Harry před ní s bolestným výrazem ucukl a doteku se vyhýbal, jako by byl Draco nakažlivý.

„H-Harry?" jemně blonďák vydechl a nevzdával svou snahu se svého manžela dotknout. Ten před ním však nadále uhýbal. „Jsi to opravdu ty? Bože, prosím, ať je to pravda."

„Jsem, jsem..." ujistil jej Harry tichým hlasem, než rychle vyhrknul: „Nepokoušej se mě dotknout, Draco. Nemá to cenu."

Draco strnul a nevěřícně zamrkal, než svou ruku stáhl zpět. O to intenzivněji začal na Harryho zírat. Vypadal otrhaně, husté kudrnaté vlasy se zdály být o něco delší, ale již tradičně mu trčely na všechny strany. Obličej měl více propadlý, jeho pleť ztratila svůj béžový odstín, jenž se nyní více podobal Dracově vlastní bledosti.

„Co-co se stalo? Zemřel jsi. Opustil jsi mě!" zašeptal zoufale Draco. Slzy mu začaly kanout z očí a volně padaly dolů na jeho tváře, jež byly sem tam pokryté jemnými pihami. „U Merlina, málem jsem skočil z útesu, jen abych byl opět s tebou!"

„Opovaž se!" přerušil jej striktně Harry. „Nesmíš se zabít, lásko. Už jsem tady."

„Nemám to v plánu - ne, když jsi tu. Zatraceně... já to věděl!" vydechl a srdce v hrudi se mu divoce rozbušilo.

Harry se jemně zasmál a zvuk jeho smíchu zahřál Draca u srdce.

„Miluju tě, tak moc..." zachvěl se blonďák.

Harry jej obdaroval tím nejupřímnějším a nejzamilovanějším úsměvem. Přesně takovým, který Draco spolu s jeho hlasem postrádal ze všeho nejvíc. „Taky tě miluji, Draco. A je mi velice líto, že tě teď nemůžu obejmout, ale-" zhluboka se nadechnul a mumlavě dodal: „Onemocněl bys, stejně jako já. A zemřel, pokud bys nebyl dostatečně silný."

Dracova ústa se zmateně a v šoku otevřela. „Ale-"

„Ne."

Nastalé ticho jako by hubenějšího z mužů opět donutilo k dalším pohnutkám. Ruce zaťal v pěst, když se snažil sám přijít na to, co se to tu vlastně děje. „Proč jsi odešel? Řekni mi to!" znenadání se rozkřikl a nitky vzteku protkaly jeho oči. „Proč mě sakra nenecháš, abych tě políbil? Nezajímá mě, že se nakazím!"

„Ne. Ty musíš žít," šeptem odpověděl Harry, když nevybíravě zíral na svého manžela. „Jeden polibek za to nestojí."

„Tak fajn, u jednoho polibku to zůstat nemusí. A klidně můžeme dělat i něco víc. Aspoň zemřu šťastný," odpověděl Draco se snahou zmírnit svůj třas.

Harry se znovu tiše zasmál a potřepal hlavou. „Ne, lásko, tohle nemůžeme riskovat. Navíc, za chvíli už zase budu muset jít. Potřebují mě i někde jinde."

„Cože?!" zarazil se Draco. „Nemůžeš odejít! Co já?!"

„Budeš v pořádku, slibuju. Jen... v daný okamžik se můžu ukázat jen jednomu člověku, víš? A Pansy se právě vrátila do vstupní haly dole. Časem se zase vrátím. Přísahám," slíbil Harry, než Dracovi poslal vzdušný polibek.

Blonďák jej hraně chytl do své dlaně a přitiskl si ji na hruď. „Dobrá," nejistě pokýval hlavou. „Dávej na sebe pozor. A neumírej mi, ano?"

Harry se zvonivě zasmál. „Samozřejmě," ujistil jej, než se vytratil z místnosti těsně vteřinu před tím, než se druhé z dveří s dlouhým skřípnutím otevřely.

A konečně, po neuvěřitelně dlouhé době, cítil Draco klid na duši.

Ahoj! Tak jak jste si dnešní část užili? Konečně něco delšího, viďte? ;D Co říkáte na Harryho a jeho zdrženlivost díky údajné nemoci? Myslíte, že už se bude Dracův stav postupně zlepšovat, když jej má zpátky? :)

Makkakonka