Řekl jsi mi zase ne
A já se trápím, ne že ne,
Že nemůžeme přáteli býti
Chtěla bych tě u sebe míti
Milovala jsem tvůj pohled
Ale teď se na tebe podívat nemohu
Milovala jsem tvůj úsměv
Ale na něj se už prostě nezmohu
Pročpak jsi to skončit musel
Z citů mám jen velký uzel
Který nedokážu rozmotat
Chtěla bych se z toho vymotat
Bojím se jen s tebou mluvit
Časem se má všechno zhojit
Protože to stále bolí
Čas totiž všechny rány hojí
Jsem z toho jen zmatená
Zase jenom zraněná
Zraněná z toho, co všechno se stalo
Že neuhlídám své vlastní tělo
Že neuhlídám své city k tobě
Bolí to a to dost hodně
Neumím se s tím vyrovnat
Ale už to nejde všechno odvolat
Změnit to, jak to bylo
Odmítat to, co se stalo
Nejde už to vrátit zpět
Musíme jít jenom vpřed
Vstříc tomu, co nás čeká
Protože ve světě na nás stejně někdo čeká
I když to nebudu já, bude mě to hřát
Protože budu všechno vědět a řvát
Řvát jak strašně moc to bolí
Ale vím že všechny rány se jednou zhojí
Ale kdy, jak dlouho budu muset čekat
Tak dlouho než pojede mi další vlak?
Vlak lásky který mě smete
Všechny vzpomínky pod koberec zamete
Už to nebude takové, jaké to bylo
Nikdy by mě to neomrzelo
Protože milovat je jeko malovat
Malovat obrázek po kousku
Upíjet čaj po doušku
Užívat si každé chvíle
Dojít do vysněného cíle
Milovat tak velmi a horce
Dojít do vysněného konce
Konce, který končí šťastně
Necítit se zas tak na dně
Na dně propasti, ze které nejde jíti ven
Doufám jen, že je to jen špatný sen
Ale vím že není
A že se všechno jednou změní
ČTEŠ
Střípky mé duše.
SonstigesSbírka mých básní. Můj pokus o psaní básniček a poezie, smutné chvíle , depresivní, ale i šťastné. Chvíle kdy člověk vezme do ruky pero a píše, co má na srdci. Neni nic snazšího než myšlenku dát do věty a tu pak pustit na papír. Jsou to me pokusy o...
