Udělej se mnou ten krok,
ať v tom nejsem jenom sama.
Ponechme si v srdcích tento rok,
buď tu prosím se mnou ještě chvíli, ať tu nestojím sama
Ukaž mi, že jevíš o mě zájem,
já tomu pořád nevěřím.
Padám kolenama na zem,
možná, že ti jednou i uvěřím.
I když se věří opravdu těžko,
pochopím, když odejdeš jako všichni
Protože ve mně se něco pohnulo
a nemůžu tě dostat z mysli.
Je to tím náhlým zájmem,
který občas projevíš?
I když je to možná jenom nájem,
který jednoho dne zase splatíš
Potom odejdeš a já tu budu sama,
ale neboj, já už jsem si zvykla
Někdy se to takhle prostě stává,
i když já už nechci, abych brečela
Už jsem si zvykla, že mě lidi opouští,
ale všichni se tak trochu dopouští,
omylů a chyb, které nechceme,
ale pak si jednoho dne vezmeme,
to po čem naše srdce touží.
Slz už bylo dost
Dám ti jednu možnost
A tak prosím
Nepromarni ji
Nejsem člověk, co věří v lidi,
mockrát mě už zklamali.
Tak se omlouvám jestli,
tě má slova, zklamaly.
Jsem člověk, který v sobě má velký cit
a cítit je ten nejkrásnější pocit
Proto to všechno skryji, abych tě nevylekala
A tebe i sebe ochránila
Vím, jsem tak trochu cvok
Tak prosím, udělejme spolu krok
a nedovolme osudu
Aby nás rozdělil.
ČTEŠ
Střípky mé duše.
RandomSbírka mých básní. Můj pokus o psaní básniček a poezie, smutné chvíle , depresivní, ale i šťastné. Chvíle kdy člověk vezme do ruky pero a píše, co má na srdci. Neni nic snazšího než myšlenku dát do věty a tu pak pustit na papír. Jsou to me pokusy o...