Střípky mé duše.

Jeden krok

Udělej se mnou ten krok,

ať v tom nejsem jenom sama.

Ponechme si v srdcích tento rok,

buď tu prosím se mnou ještě chvíli, ať tu nestojím sama

Ukaž mi, že jevíš o mě zájem,

já tomu pořád nevěřím.

Padám kolenama na zem,

možná, že ti jednou i uvěřím.

I když se věří opravdu těžko,

pochopím, když odejdeš jako všichni

Protože ve mně se něco pohnulo

a nemůžu tě dostat z mysli.

Je to tím náhlým zájmem,

který občas projevíš?

I když je to možná jenom nájem,

který jednoho dne zase splatíš

Potom odejdeš a já tu budu sama,

ale neboj, já už jsem si zvykla

Někdy se to takhle prostě stává,

i když já už nechci, abych brečela

Už jsem si zvykla, že mě lidi opouští,

ale všichni se tak trochu dopouští,

omylů a chyb, které nechceme,

ale pak si jednoho dne vezmeme,

to po čem naše srdce touží.

Slz už bylo dost

Dám ti jednu možnost

A tak prosím

Nepromarni ji

Nejsem člověk, co věří v lidi,

mockrát mě už zklamali.

Tak se omlouvám jestli,

tě má slova, zklamaly.

Jsem člověk, který v sobě má velký cit

a cítit je ten nejkrásnější pocit

Proto to všechno skryji, abych tě nevylekala

A tebe i sebe ochránila

Vím, jsem tak trochu cvok

Tak prosím, udělejme spolu krok

a nedovolme osudu

Aby nás rozdělil.