Nikdy mě nic tak nesvíralo
Jak okno co se znovu otevřelo
A pustilo tě ke mě
Nikdy jsem necítila tolik bolesti
To nezpravíš pouhou náplastí
To nezměníš i kdyby jsi chtěl
Nemůžu psát, nemůžu spát
Nechci se se vším takhle pořád prát
Chci se slinou stát
Chci být jako ty
Nechledět na city
Odložit je jednou stranou
Vyjít z toho s prázdnou hlavou
Necítit se jako nic
Jako nic co nic nedává
Kvůli zene se všeho vzdává
Nechci mít v srdci tu díru
Která je velká odsud do vesmíru
Vrytá tužkou do papíru
Chci cítit své rty na tvých
Abych proměnila bolst za smích
Abych necítila prázdnotu a zahrála vše na zprávnou notu
Už nikdy se nezmílila
Vždy vše prosítila
Vždy vše obrátila z obou stran
Podívala se i přes okraj
Zvážila všechny možnosti
Než ohlodám to do kosti
Než z toho vytěžím vše co se dá
Nechci proklínat vše co se dá
Už nechci zalepovat díry v srdci
Jen proto, že do něj vstoupili kluci
Proč mě vůbec zajímají
Nic zajímavého na nich není
Ba ne je a tolik
Zabodnu si do srdce kolík
Abych jen tak city nepropustila
Svůj rozum z ruky nepustila
Dokud si nebudu stoprocentně jistá
ČTEŠ
Střípky mé duše.
RandomSbírka mých básní. Můj pokus o psaní básniček a poezie, smutné chvíle , depresivní, ale i šťastné. Chvíle kdy člověk vezme do ruky pero a píše, co má na srdci. Neni nic snazšího než myšlenku dát do věty a tu pak pustit na papír. Jsou to me pokusy o...
