Dance Battle||JK

•24•

Bleskurychle jsem otevřela oči, což byla taky moje největší chyba. Jelikož jsem málem oslepla díky slunečnímu paprsku, který mi svítil do očí z malinkatého okna nad poličkami.

Proto jsem svá kukadla opět zavřela a promrvila se více ve své pohodlné pozici opřítá o.....opřítá....
O jeho rameno.

Počas spání mi ta hlava musela na jeho rameno spadnout, nebylo to úmyslně.
A mám pocit, že mu se to stalo taktéž, jelikož jeho hlava byla opřítá o tu moji.

Koutkem oka jsem mrkla na hodiny, které ukazovaly~čtyři hodiny odpoledne?! To už je tolik? Měli jsme být už dávno pryč, proč tu ještě nikdo nepřijel.

Drkla jsem ho rukou do boku, aby se probudil. Nic. Drkla jsem ho podruhé, silněji. Nic.

Sakra ten má tvrdý spánek.

No když to nepujde takhle, tak mi to prosím odpusť.

Jednoduše jsem hlavu vymanila z jeho ramene a on se tak automaticky zapotácel na moji stranu. A jeho hlava skončila na mých stehnech.

Cítím jak mi stoupla červeň. Nikdy jsem v takové situaci nebyla. S klukem. Hmhmm, no a co. Každý takovou příležitost neměl.

Celá zkamenělá ho pozoruji, jak spokojeně oddychuje. Vypadá, jak nejšťastnější dítě, které od maminky akorát dostalo dudlík.

Musela jsem se nad tou skvělou myšlenkou pousmát.

Byla jsem doslova jako paralyzovaná. Nevím, proč mě baví ho tak pozorovat. Nejsem žádnej úchyl, by the way.

Jen jsem ráda, že jsem ho poznala i z této stránky. Docela jsme se víc zkamarádili za tu dobu, co jsme zde. A to jen pár dní.
Když nad tím tak přemýšlím. Co se stane, až se vrátíme? Bude to jako dřív? Nenávist a touha po vzájemném zlomení vazu?

Má ruka sklouzla k jeho vlasům, kde jsem ji nechala chvíli položenou a pak ho začala pomalými pohyby hladit.

Má strašně hebké vlasy.

Trochu jsem s sebou cukla, když se promrvil, pak ale zůstal ve své předešlé pozici.

Vlastně, tak mě probral z tranzu.

Čekáme tu na záchranu a já si tady místo toho užívám okamžik, kdy se mu hrabu ve vlasech...

"Hej," řekla jsem víc nahlas, tak, aby to ten spáč slyšel. Zase nic.

"Vzbuď se už!" začala jsem s ním doslova kymácet. Ale pomohlo to.

"Ale noták," jeho hlava zmizla z mých stehen a protáhl se.

Myslím, že jsem mu trochu pomohla s ranním upravením. Vlasy všude do stran. Nechci být u toho, až se podívá do zrcadla. Výhoda dlouhých vlasů.

"Jsi kazič snů, víš to?" podíval se na mě a věnoval mi uražený pohled.

"Nebyla bych, kdyby nebyly čtyři hodiny odpoledne," mávla jsem rukou k hodinám.

"Přijede vůbec?" začala jsem se opět bát. Už se ve mně budila hysterka.

"Přijede," ujištoval. No jo, ale kdy? Nechci tu být už ani minutu. Chci být zpátky doma.

"Neboj," povzbudivě mě chytil kolem ramen a pohoupl se mnou.

Kdyby tady nebyl, už bych se z toho dávno léčila na psychiatrii. No fakt, já bych byla tak hysterická, až bych se z toho zhroutila.

Najednou se otevřeli dveře, načež jsme oba zvedli hlavu vzhůru. Ani nevíte, jakou radost jsem měla a jak rychle mě ten hrozný strach přešel.