Dance Battle||JK

•6•

Nicol:

"Panebože tady jsou psi!" kvíkla Jamie a otevřela ohradu, která byla kolem celé kavárny z důvodu, že zde byli všude puštění psi. Tohle jsem ještě nikdy nikde neviděla.

"Awww ti jsou roztomilí," dodala a klekla si, načež k ní přicupitalo pár malých psíků.

"No nic, jdem dovnitř, nebo budeme všechny obklopené chlupama," řekla Lyn a šli jsme dovnitř kavárny.

Naše expertka Jiki přešla k pultu za servírkou, které nadiktovala naše přání a pak jsme se odebrali ke stolu, který byl hned za rohem.

"To laté je boží," rozplývala se Shel a svůj kelímek si začala prohlížet.
"Jo, je to výborné," souhlasili jsme všehny. Mají to tu i pěkně zařízené.

Ani moc lidí tu není. Je tu takový klid.

"Pojď sém," zapískala Jamie na čivavu, která k ní jako na povel přišla a Jamie si ji vyzvedla na klín.
"Jéžiš ty si krásná! Já bych si tě sebrala," začala ji hladit a různě se s ní mazlit, div ji neumačkala.

"Chudák čivava," zamumlala Piper a my se všechny zasmáli.

Celou dobu jsme se bavili o všelijakých hloupostech. Asi nejvíc o tom, jak to bude probíhat nadále. No a jelikož jsme se každá dozvěděli, že si tu spíš víc máknem než odpočinem, tak nám je to trochu líto. Ale když to tak manažerka chce a má nám to k něčemu pomoct, tak to uděláme. Radši ani nepočítám, kam všude máme jít. Ani jsem pořád nepobrala, že tu máme být 2 měsíce.

"Dáte si ještě něco?" přešla k nám servírka, která na nás promluvila angličtinou. Musela jsem se usmát, za ten přízvuk, který měla.

"Ne děkujeme," poděkovali jsme a pomalu jsme se odebrali pryč.

Mě ale hned, co jsem opustila židli, zastavil velký zlatý retrívr, lísajíc se u mých nohou. Hned jsem se k němu sklonila a začala ho škrábat za ouškama.

Byla jsem ním moc omámená a všimla jsem si, že holky už čekají venku. Postavila jsem se a naposledy jsem retrívra pohladila.
Hned ale, co jsem se od něho otočila, mně překvapil docela tvrdý náraz a pocítila jsem, že se na mně něco vylilo.

Pohledem jsem postupně přejela po mém, teď už mokrém oblečení a na důvod, proč jsem narazila.

Předemnou stál kluk, pohledem upřeným na mně, stejně jako já na něho a nevěděl co říct. I přes tu roušku mi byl povědomý, ale když se zděšeně podíval na své oblečení, přestala jsem přemýslet. A až teď mi došlo, že jsem byla já ta, co mohla za tuhle nehodu a tím pádem mu rozlila kafe.

"Pardon," řekla jsem a rychle se snažila vypařit. Ani nevím, jestli mi rozuměl. Bože takový trapas!

Vyšla jsem rychle z budovy, před kterou na mě čekali holky.

"Kde jsi tak dlouho," zeptali se všechny hned, co jsem k nim přišla.
"Co se ti stalo?" ukázala Miki na moje oblečení a na tváři se jí objevil nechápavý výraz, jako ostatním.

"Menší srážka," zamumlala jsem a složila si ruce na hrudi, čímž jsem chtěla zabránit tomu, aby to mokré bylo vidět.

Najednou všichni utichli a koukali se jinam než na mně. Měli zrak upřený za mě a já se s pokrčeným obočím otočila týmž směrem.

Na místě bych se mohla propadnout hanbou, jelikož mě pozorovala banda kluků z venkovního balkónu, mezi nimiž byl ten, na kterém mou vinou skončilo jeho kafe. Eh...

"No tak já si myslím, že už půjdem," promluvila jsem do trapného ticha a jako první se odebrala pryč z jejich dohledu. Holky mě poté jen doběhli.

"Kdo to byl?" zeptala se mě Lyn, jakmile jsme přišli do hotelu. Ani jsem si nevšimla, že venku začala panovat tma.

"Co já vím? Myslíš že jsem se s ním stihla po tom incidentu seznámit?" nechápala jsem.
"No, máš každopádně štěstí, že to nedopadlo hůř. Nebo měl nějakou přehnanou reakci?"
"Ne. Vypadal spíš vystrašeně," nadzvedla jsem obočí a pusu dala do tvaru převráceného písmena U.
"Chudák kluk," zasmála se.
"Hele nech si to. Já to schytala taky," bránila jsem se.

"Přesto si ale dávej příště pozor," poklepala mi na rameno a šla si lehnout do své postele.

Udělala jsem přesně to samé. Uvelebila jsem se a začala přemýšlet. No moc dlouho jsem nepřemýšlela.

"Tak, dnešek byl docela úspěšný ne? Neudělali jsme žádnou volovinu," prolomila ticho Miki, která ležela se svou sestrou Jiki na dvojpatrové posteli.

"No krom Nicol ne, což se divím. A schválně jak dlouho nám to vydrží, byt takhle v klidu," ozvala se jako druhá Shel.

"Vynech ty poznámky," napomenula jsem ji.

"Ale jo, dnešek se celkem vydařil," zasmála se Lyn, my ostatní jsme dali za pravdu.
"Tak ať se nám vydaří i ty další dny. Dobrou noc, Targets," řekla naposledy.

"Dob..." "Žádné dobrou!" chtěli jsme si navzájem popřát, no Jamie nás svým křikem předběhla.

"Nicol!" naklonila se z dvojpatrovky ze zhora a posvítila na mě displejem jejího mobilu.

"Co se děje?" otázala se Shel.
"Proč proboha tak řveš?" zamrčala ospalá Piper. Všechny na ni upřeli pohled a čekali, co z ní vyleze.

"Co když v noci spadnu!" zakňučela Jamie.

Všechny jsme povzdechnutím pokroutili hlavou. Tak jo, čekala jsem něco důležitějšího.

"Proč bys padala? Od čeho jsou asi ty zábrany kolem tvé postele?" zeptala jsem se.

"Né já se fakt bojím, neusnu!" začala panikařit a zběsile začala mávat s mobilem.

"Tak nebreč a pojď vyměnit fleka," postavila jsem se z postele se svým polštářem a peřinou a čekala, až ten strašpitel sleze.

Nemám zájem jí tu celou noc poslouchat o tom, že spadne. Na to jí moc dobře znám, jelikož vím, že by tu pusu nezavřela.

"Díky!" kvíkla, načež rychle slezla a hupsla na své nové místo dole, kdežto já se usadila na to své nahoře.

"A teď už dobrou?" uchechtla jsem se.

"Ano! Dobrou noc," popřála Jamie a všechny jsme byli do 5ti minut tuhé.