A co teď?

36.

Pohled Seba:

Na koupáku proběhlo vše v pohodě jen se občas nějaká parta blbců posmívala Em... No možná bych k nim dříve taky patřil, ale teď ne. Dá se říct, že jsem dospěl. Pomalu mi táhne na 17 a bude ze mne otec. Sice nejsme s Em stoprocentně rozhodlí, že to dítě nedáme k adopci, ale na potrat nepůjde. O tom jsme ani nemuseli diskutovat. Pořád nechápu kdy se to stalo. Pokaždé když jsme spolu spali, tak jsme používali ochranu. Fakt nevím. No, ale stalo se. Rodina to ještě neví, ale Nik a Niky ano. Museli jsme jim to říct. Vždyť s náma bydlí.

Právě jdu z naší kuchyně s mísou popcornu a mířím přímo na gauč. Zahučím mezi Niky a Em, přitom je lehce posypu vrstvou popcornu, ale ony kupodivu nic neřeknou. Díváme se na přátelé. Jo já vím už je to ohranej seriál, ale my ho prostě máme rádi. Už je kolem osmé večer a všichni jsou unavení. Nik vstane s tím, že si jde pro pivo. Nevím ani kde se tu u nás vzali, ale kývnu na něj ať mi taky vezme. Em mi leží na rameni a občas trochu podřimuje. Tomu se říká štěstí! Být obklopen lidma, kteří vás mají rádi a vy je. Kteří vám se vším pomůžou a vždy se vás zastanou. Z mých myšlenek o mém štěstí mě probudí můj mobil, kterému říkám Teo. Kouknu se na něj...volá mi otec..už dost dlouho jsme spolu nemluvili. Ano dá se říct, že se mu vyhýbám. Tak kdo by taky ne potom co tohle provedl?! Achjo už zase jsem naštvanej.

J: No?! Co chceš?!

O: Klára je v nemocnici

J: co jsi jí udělal?!

O: já nic a laskavě na mě přestaň křičet!

Všiml jsem si jak někdo stopl telku a všichni na mě upírali pohled. Poznali s kým mluvím.

J: tak co se jí stalo?

O: zlomila si nohu když šla ze schodů a plus k tomu otřes mozku

J: máme za ní přijet?

O: ne jen jsem to chtěl říct Nikole, jenže na ni nemám číslo...už jsme my dva v pohodě?

J: NE! A taky nikdy nebudeme!

Zlostně jsem zavěsil a vyskočil na nohy. On si jako myslí, že mu tak rychle odpustím! Tak to ani náhodou! Na ostatní jsem zavrčel něco v tom smyslu, že je Klára v nemocnici a odešel do ložnice. Hned na začátku jak jsme se sem stěhovali jsem chtěl boxovací pytel. Veděl jsem, že se mi bude hodit. A taky, že jo. Začal jsem do něj třískat vší silou dokud jsem se neuklidnil.

Pohled Niky:

Achjo. Zrovna nám bylo tak dobře. Proč se musí vždycky něco pokazit? Nikdy neříkejte, že jste šťastní, protože se v tom případě něco pokazí...(vlastní zkušenost)

Mamka má otřes mozku a zlomenou nohu. No nechápu jak tak mohla spadnout, ale tak dobře no. Ani za ní nepojedu. Je to mezi náma pořád takové napjaté a Tobiáš stejně říkal, že jezdit nemáme. Kolem desáté hodiny jsme si šli všichni lehnout. I Seb, kterej byl dost naštvanej. Asi hodinu si vybíjel zlost na boxovacím pytli. Tak pořád lepší než na nás ne?

Ráno mě probudilo sluníčko co se prodíralo skrz závěsy. Líně jsem se protáhla a přitom omylem drkla do Nika, kterého jsem tím probudila. Pořád jsem na něj docela naštvaná kvůli té jeho kamarádce. Možná vám to příjde ujetý, ale jak by jste se cítili na mém místě? Doufám, že to bude dobrý než pojedem pryč. Jak se vrátíme bude Seb slavit 17 a pak už zase začne škola...Máme před sebou poslední tři týdny prázdnin.

Vykolíbala jsem se z postele a zamířila do koupelny. Trochu jsem si upravila vlasy a doťapkala do kuchyně, kde už to nádherně vonělo. Nik tam začínal dělat volské oka...Doufám, že i pro mě. Jestli ne tak mu je stejně sním. Dnes už si definitivně všechno zabalím a ráno si tam přihodím jen kartáček na zuby a  podobné věci. Strašně se těšim.

N: dáš si taky princezno?

J: tak jestli máš i pro mě miláčku

E: jestli takhle budete mluvit dál asi vás pozvracím

Em zrovna vešla do pokoje a dívala se na nás znechuceným pohledem. Jde na ní vidět, že je těhotná, ale ne kvůli mimču, ale kvůli tomu, že hodně jí a dost přibrala.

N: radši běž vzbudit Seba

S: mluvil tu někdo o mně?

J: vlastně ani ne

Nik položil naše jídlo na stůl a jak se otočil pro zeleninu, tak mu Seb vzal jeho talíř a utíkal s ním k nim do pokoje. Nik se rozběhl za ním a bušil na dveře. Takhle nějak probíhal celý den a teď už je večer a já jsem nervózní z našeho zítřejšího letu. Už aspoň dvakrát jsem byla zkontrolovat kufry jestli v nich máme vše co potřebujem, ale ani to mi nestačí a kolem půlnoci se chystám zvednout z postele a jít je zkontrolovat. Jenže Nik pozná, co chci udělat tak mě obejme a drží v posteli. Pomalu v jeho objetí usnu. Sice ne úplně klidným spánkem, ale konečně spím.

***
Omlouvám se za chyby😅

Co myslíte jak zvládne Niky svou žárlivost na společné dovolené? Co Klára bude v pořádku?