A co teď?

42.

Pohled Seba:

Byl jsem nervózní jako ještě nikdy za svůj život. Těch deset nebo kolik minut bylo asi těch nejhorších v mým životě. Tak strašně jsem se bál. Mattyho už jsem bral za vlastního a hned se do něj zamiloval. Já nevím co budu dělat když můj nebude...asi někam odjedu. Nevím kam, ale prostě se vypařím.

V moment kdy vešla sestřička do místnosti jsme sebou všichni cukli. Byl jsem strašně vystresovanej. Nebyl jsem schopen slova. Em s ní dokázala mluvit, ale když došlo na odpověď všichni jsme se rozklepali.

Ses: takže podle našich testů je otcem...

Na chvilku se odmlčela a já ji v tu chvíli chtěl vážně zabít. Jak to může ještě tak prodlužovat? Už takhle jsme z toho byli dost vynervovaní! Budu si muset jít potom zaboxovat jinak tu něco rozmlátím. No pokud teda nebude otcem můj otec...to bych si jel sbalit věci, ale to nechci. Fakt ne.

Ses: otcem je...Tobiáš Hecl doufám, že vás výsledky potěšily. Zatím neschledanou.

Chvíli bylo v pokoji ticho. Nikdo nebyl schopen slova. Všichni jen čekali co bude. Ne to ne...pořádně jsem si to ani neuvědomoval, ale je vlastně tak nějak můj nevlastní bratr. Do prdele! Tak co teď. Konečně se Em odhodlala ke slovu.

E: j-já nevím c-co ti mám Sebi říct...strašně m-mě to mrzí

J: j-já vím...asi teď b-budu potřebovat chvilku...pauzu b-být s-sám

E: jak d-dlouho?

J: netuším, a-ale vrátím se

E: dobře

Viděl jsem jak se jí oči plní slzami. Bylo mi jí fakt líto, ale nemohl jsem. Fakt ne. Ostatní v místnosti jen tiše přihlíželi a lapali po dechu. Dal jsem Em pusu na rozloučenou a pak i Mattymu. I za tak krátkou dobu jsem ho měl strašně moc rád. Položil jsem na noční stolek tašku, ve které jsem byl dárek pro ně oba. Byl tam malý plyšák a nějaké peníze. Naposledy jsem se na ně ode dveří ohlédl a vhrkly mi slzy do očí. Em ta už brečela, ale já se zatím držel. Vyšel jsem ven a zavřel za sebou dveře. Bylo to jako bych za sebou uzavřel etapu svýho života. Strašnej pocit.

Po cestě ven z nemocnice jsem zavolal kámošovi co měl řidičák a auto. Vyzvedl mě. Na nic se neptal. Odvezl mě k nám do bytu a počkal než si poberu věci a pak mě odvezl na nádraží. Ještě jsem nevěděl kam pojedu, ale asi do...a víte co já vám to neřeknu! Ještě by jste mě tam hledali! Každopádně se musím nějak uklidnit nebo tu něco rozmlátím.

Pohled Niky:

Bylo to jak z hororu. Od chvíle co sestřička vyřkla jméno Sebova otce. Bylo všechno naruby. Em místo toho, aby se radovala z Mattyho brečela a my ji všichni utěšovali. Zavolali jsme sestřičku a ta si vzala Matta a odnesla ho. Sice nechápala, proč Em brečí, ale nestarala se. Je to divný. Nikdo ještě nedal vědět Tobiášovi, ale myslím, že to Em nezvládne.

Bylo kolem páté hodiny, když jsme odcházeli z nemocnice. Slíbila jsem Em, že za ní zítra dojdu. Docela se bojím o Seba. Snad si nic neudělá. Byla jsem úplně mrtvá. Nesedli jsme do auta a Leo nás odvezl domů. Rozhodla jsem se to zavolat Tobiášovi. Má právo to vědět. Vytočila jsem jeho číslo a čekala. Kupodivu to zvedl celkem rychle.

J: ahoj...Em už porodila

T: a ?!

J: Matt, 3 kila a 54 centimetrů

T: proč mi to říkáš?!

J: že by proto, že je to tvůj syn?!

T: ne! To nemůže být pravda! Tvé matce zatím ani muk! Jasný?!

J: jen pokud ty nepůjdeš za Em

T: dobře platí!

Ani se se mnou nerozloučil a rovnou mobil vypnul. V telefonu se rozeznělo ticho a já zůstala nehybně stát uprostřed kuchyně. Už jen ten styl, jakým mluvil do toho mobilu byl strašný. Nevím co bude dál, ale mám pocit, že to dobré vážně nebude. Všimla jsem si, že z bytu zmizly nějaké Sebovi věci. Hm...takže zmizel asi na delší dobu. To nebude dobrý fakt ne. Musela jsem se posadit nebo bych tam s sebou švihla. To by bylo to poslední co bych teď potřebovala. Do prdele! Všechno je na nic! Do toho ještě Nik už asi půl hodiny s někým telefonuje! Je to ženský hlas! Agrrr! To je zase den!

Až jsem se aspoň trochu uklidnila, tak jsem šla do sprchy a pak rovnou spát. Nik si všiml, že jsem v blbé náladě a tak mě prostě je objal. Já si ale nemohla pomoct a musela se zeptat. Jinak bych prostě neusla.

J: s kým jsi to volal?

N: se Zuzkou, kamarádkou

J: hmm

N: ale prosím tě ty žárlivko. Pojď sem

Dal mi pusu a já byla pro tento moment šťastná. Nic jsem neřešila, nad ničím nepřemýšlela, prostě jsem ho jen líbala. Existoval pro mě jen a jen on...no a pak zvonek u našich dveří. Někdo se očividně chtěl dostat dovnitř.

***
Omlouvám se za chyby

Tak co? Hodně zklamaní? Nebojte Seb bude mít ještě důležitou roli🖤 kdo myslíte, že bude za dveřmi?🤗