A co teď?

47.

Pohled Seba:

Doufám, že mi Em odpustí a budeme spolu. Pořád ji miluju. Nemůžu jen tak přestat. Je moje všechno. Ani nevíte jak se mi ulevilo, že řekla ne. Myslel jsem, že budu mít infarkt. Snažím se to s ní dát zpět tak jak to bylo. Nevím jestli mi to vyjde, ale snad jo.

Nachystal jsem jí snídani. Palačinky ve tvaru srdíček. Doufám, že bude mít radost. Jo je to docela slaďárna, ale jednou za čas se to může no ne? Já nějak mo na romantiku nejsem, ale Em snad jo. Donesl jsem jí to všechno naaranžované do postele a čekal co řekne. Na tváři se jí rozlil nádherný úsměv. Tohle mi chybělo. Fakt. Za ty dva roky jsem se dost změnil, ale uvnitř jsem pořád stejnej. Pořád ji miluju. Chyběla mi, ale myslím, že nám to prospělo. Oba jsme si něco uvědomili.

E: děkuji Sebi

J: pro tebe kdykoliv

Jen se ušklíbla a dala se do jídla. Nabídla mi jahodu. Vzal jsem si jí od ní a snědl. Byl jsem strašně napjatý. Ani nevím proč. Bál jsem se, že cokoliv co udělám bude špatně. Prostě jsem si to u ní nechtěl pokazit. Toť vše.

J: Em...mám tě rád, fakt moc rád a...já...mám u tebe ještě šanci?

E: já tě mám taky ráda. Možná jo možná ne...zatím můžeš být rád, že se s tebou vůbec bavím. Uvidíme časem jo?

J: dobře...ještě jednou promiň

Odešel jsem do kuchyně umýt to nádobí. Potřeboval jsem se uklidnit. Byl jsem z toho na nervy. Švihal jsem s tím a snažil se uklidnit. Trochu to pomohlo. Em došla za mnou a dala do dřezu nádobí od snídaně.

J: jak bude řešit tu knihu?

E: nevím...zeptáme se ho na to?

J: asi jo a potom se teprve rozhodnem

E: zavoláš mu?

J: dobře, teď?

E: jo, čím dřív se to vyjasní tím líp

Nechtěl jsem s ním mluvit. Fakt ne. Hnusil se mi můj vlastní otec. Je to strašný když to takhle někdo řekne, ale je to pravda. S nechutí jsem vytočil jeho číslo a čekal. Trvalo mu to docela dlouho než to zvedl. Prvně se z telefonu ozývaly jen nějaké divné zvuky. Potom konečně začal mluvit sice dost zadýchaně, ale přece.

O: co je?

J: víš o něčem čemu říkáš "milostný deník" ?

O: c-co? Jak?!

J: našli jsme ho, vysvětlíš nám co to má znamenat?!

O: deník

J: ale proč jsi to dělal?!

O: mám návrh, vysvětlím vám to a dám vám peníze, řekněme 30 000kč? A vy to nikomu neřeknete platí?

J: myslíš, že za 30k to necháme?!

O: dobře...zaplatím vám roční dovolenou?

J: přestaneš s tím? Spálíš to?!

O: dobře hlavně to nikomu neukazujte. Jsme domluveni?

J: ještě se dohodnem

Pohled Niky:

Před obědem mi volala Em. Byla jsem v šoku z toho co mi řekla. Teď se to snaží objasnit Nikimu. Nechápe to...no vlastně já taky ne.

J: tak ještě jednou jo?

N: okey no...

J: Tobiáš chce nám čtyřem zaplatit dovolenou, na rok, můžeme jet kam chce a kdy chceme

N: ale?

J: ale mi nik9mu nic neřeknem o té knize

N: a co když to udělá? Co když tě bude chtít do postele?

J: to by jsme se s ním domluvili, že by to neudělal jinak by jsme to někomu řekli

N: dobře beru to

J: jdu zavolat Em

Pořád jsem z toho byla dost vedle. Nevím jestli uděláme dobře, ale snad jo. Nechci přemýšlet nad tím co by bylo kdyby. To je to nejhorší co může člověk udělat. Fakt. Nebo litovat svých  činů. To je taky strašný. Chvilku jsem přehazovala mobil v ruce a přitom hypnotizovala obraz na kuchyňské lince. Byli jsme na ní tři. Moje rodina. Já, mamka a otec. V té době mi byli tam 3 nebo 4, ale byli jsme šťastní. Sebrala jsem odvahu a vytočila její číslo. Chvilku to nebrala. Konečně jsem uslyšela její radostný hlas.

E: Ahooj! Tak jak jste se rozhodli?

J: Ahoj my to teda berem co vy?

E: my asi taky

J: ale máme ještě jednu podmínku

E: povídej

J: nic na mě ani na tebe nebude zkoušet

E: to zní dobře, my vlastně máme taky ještě něco...zaplatí to i Mattymu a bude na něj platit

J: dobře sepíšeš to??

E: jasný takový věci mě baví

J: já vím

E: zítra v 14:00 v té kavárně jak je kino, nevím jak se jmenuje

J: já taky ne, ale budem tam

E: dobře tak zítra čau

J: čau

Vážně se to děje. To je fakt dost zajímavý. Docela se zítřka bojím. A co teprve řeknu mamce? Ta bude zuřit. Dobře...to dám.

N: děje se něco?

J: zítra se s ním máme setkat...bojím se co mi na to řekne mamka

N: pojď sem

Tohle jsem fakt potřebovala. Utěšilo mě to. Aspoň něco je jisté v mém životě.

***

Omlouvám se za chyby a taky za to, že už dlouhooooo nebyla nová kapitola, ale nějak jsem nemohla vymyslet jak to ukončit a taky nebyl moc čas. Doufám, že mě chápete🙈🔥

Jinak děkuji všem❤

J

ak na vše okolo bude reagovat Emina rodina a Nikyna mamka? Kam pojedou? Bude Em se Sebim?