A co teď?

38.

Pohled Seba:

Dorazili jsme k Em "domů" a hned šli ke stolu. Všichni už na nás čekali. Pozdravili jsme se a usedli ke stolu. Byl předkrm, ani nevím co to bylo, ale bylo to dobrý. Za tím večeře probíhala v tichosti, jen Emina mamka občas odběhla se podívat na dvojčata. Em mi pod stolem tiskla ruku a já se snažil ignorovat zabijácké pohledy jejího taťky. Nechápu co mu tolik vadí. Jak jsem pochopil nejspíš měl v mladí problém s mým otcem, ale ne se mnou.

Konečně někdo promluvil a zachránil tak trapnou večeři, i když to bude možná i tak. Promluvil Leo. Od něj jsem to moc nečekal, ale byl jsem za to rád.

L: tak co ségra? nějaké novinky?

E: víš, že ani ne? jen Nik a Niky odjeli do Španělska na dovolenou co u tebe?

L: tak až na to, že mám tady tu ůžasnou bytost, tak bych řekl, že ani nic

Do toho zařvalo jedno z dvojčat viděl jak Em zthula a víc mi zmáčkla ruku. Jají matka se později vrátila s jedním prckem v náruči. Dala si ho na klýn a znovu začala jíst.

Zbytek večeře už probíhal trochu uvolněněji. Všem se očividně dost ulevilo, že počáteční trapnost večeře už zmizela a všichni až na mě a Em s kterou jsme jen občas přispěli ke konverzaci se dost bavili.

Po večeři jsme se s Em vydali k ní do pokoje. Potichu jsme si povídali a málem jsme dostali infarkt, když na nás někdo promluvil. No byl to Emin otec. Strašně jsem se ho lekl a Em taky.  (Otec Em-oE)

oE: jdeš si jen pro věci, že Sebastiáne? Máš totiž připravený pokoj u Ethana. Nechceme s Emiččinou maminkou riskovat další mimino v rodině. Myslím, že už jich tu je dost. Takže...vem si pyžamo a já tě doprovodím.

E: tati! Je mi 16! A jestli si myslíš, že nemám právo být v posteli s mým přítelem, tak to si nemyslím! Buď budeme spát v jednom pokoji nebo tu nebudu spát vůbec! Nechápu co s ním máš furt za problém! Je to moje volba, moje rozhodnutí a hlavně moje věc! Miluji ho a na tom ty nic nezměníš!

J: Em...já půjdu tam

E: ne

oE: NE!

Nevím jak, ale najednou se tam zjevila Emina mamka, která odvedla Eminýho otce a řekla nám, že můžu spát u Em. Popravdě jsem si oddechl, protože bych bez ní nemohl usnout.

Po tom incidentu jsme byli tak unavení, že jsme si šli rovnou lehnout.

Pohled Niky:

Ráno mě probudili jemné paprsky Slunce, které mě lechtaly na obličeji. Na zádech jsem cítila Nikův dech a bylo mi prostě nádherně. Mohla byvh takhle zůstat napořád. Domluvili jsme se, že se půjdem podívat k moři. Samozřejmě až po snídani. Neochotně, ale s menší nadšení jsem vylezla z postele a šla se nachystat. Nik ještě spal tak jsem ho nechtěla budit.

Dala jsem si moji oblíbenou sukni a corp-top. Sluneční brýle do vlasů a mohla jsem vyrazit. Jen mi chyběl můj společník.

Snažila jsem se ho vzbudit jemně. Vážně jsem se snažila! Ale když asi po čtvrt hodině pořád nereagoval, tak už jsem ztratila trpělivost. Polechtala jsem ho na zádech...tam ho to nejvíc lechtá. Konečně se probral!

J: dobrý ráno

N: jojo...jemněji to nešlo?

J: budila jsem tě asi čtvrt hodiny!

N: fakt? Půjdu se oblíct princezno

Odešel a já využila přiležitosti a prohlédla jsem si fotky co jsem zatím vyfotila. Musím uznat, že jich bylo dost a to jsme tu jen jeden den! Nad některýma jsem se musela usmát.

N: tak jdem?

Vstala jsem chytla ho za ruku a vedla chodbou ven. Přemluvila jsem ho, aby jsme šli po schodech a ne výtahem. Sice mi to dalo práci, ale dokázala jsem to.

Na snídani už bylo dost lidí. A tak jsme se k nim přidali. Musím uznat, že tu vaří fakt výborně. Dala jsem si lívanečky s karamelovou polevou, šlehačkou a ovocem. Nic tak dobrého jsem dlouho nejedla. A to moje mamka vaří fakt dobře! Nik měl nějaký klobásy nebo co to bylo. Špatně to nevypadalo, ale že bych na to měla chuť to ne. No stejně mě přesvědčil, abych to ochutnala. Moje první reakce byla pohotová. Otevřela jsem pusu, protože to bylo strašně ostrý. Nik se mi docela smál, ale donutil mě to sníst. No...musím uznat, že to bylo fakt dobrý. Nakonec jsem si od něj ještě pár kousků vzala. Sice mi potom hořela pusa, ale stálo to za to.

Po snídani jsme zamířily na pláž. Všude okolo byly lehátka. Hned jak si někdo na některé z nich sedl přiběhl k nim obtloustlý chlapík a žádal je o zaplacení. V písku bylo spousta nepořádku. Občas jsem stoupla na rozlámanou mušli nebo cigaretu. Nechápu lidi co tu můžou odhazovat odpadky. Tak hezké místo. Kousek od nás se povaloval sáček a vedle něj obal od čokoládové tyčinky. S Nikem jsme se usadili na osušky u břehu a pozorovali děti jak si v moři hážou s balónem. Nikdo z nás nic neříkal prostě jsme jen leželi.

***
Omlouvám se za chyby🖤, děkuji💜💜

Mám se vás vždycky na konci kapitoly ptát na nějaké otázky ohledně ní??😊 doufám, že jste pochopili jak to myslim😀