The Fog |FF-TWD| - dokončeno

Chapter twenty-three

DARYL
,, Poběž," řekl jsem Beth a následně se vyhnul mrtvákovi. Beth se taky jednomu vyhnula, ale pak na dalšího mířila zbraní. Už jsem se připravoval na výstřel, ale ten nepřišel kvůli nedostatku kulek. Mrtvák se po ní už natahoval, a tak jsem na nic nečekal a vystřelil z kuše. Pomohl jsem jí na nohy, vytáhl šíp z mrtvé hlavy a pak jsme se daly už po několikáté do běhu.

,, Nemůžeme být jediný," řekla Beth, když přidala do malého ohně další kousek papírku z jejího deníku. Nic jsem na to neodpověděl, neboť moje myšlenky byly úplně někde jinde. Přesněji řečeno u ní. Nevěděl jsem, jestli žije, nebo kde vůbec je. Ano mluvil jsem o Hayley. ,, Musí být někdo naživu. Můžeme je stopovat ne?" zeptala se mě a já jsem se na ní podíval. Nechtěl jsem o tom mluvit. Nechtěl jsem myslet na to, že jsou moji přátelé mrtví natož pak ona. ,, Hej vnímáš mě?" zavolala na mě. ,, Ne," řekl jsem prostě. ,, Fajn! Když nebudeš stopovat ty, zvládnu to sama!" křikla po mě, hned na to si stoupla vzala nůž a odešla. Jen jsem si povzdechl a pak zahrabal oheň. Popadl jsem kuši a šel za ní hledat už dost možná mrtvé lidi.

TYREESE
,, Kam to jdeme?" zavolala na mě malá Mica (pozn.autora: nevím jak se její jméno píše, ale někde jsem viděla Mica tak to budu taky tak psát). ,, Nevím. Budeme pokračovat dokud to půjde," řekl jsem a otočil se na ty dvě dívky, zatím co jsem kolébal malou Judith. Nemohl jsem jí tam nechat, navíc díky Lizzie a Mice jsem měl pro malou všechno potřebný. A nebýt jich už jsem mrtvý.

Usídlili jsme se na nějakou chvíli do lesa. Lizzie seděla za kmeni stromu a něco dělala s nožem a Mica mi pomáhala s Judith, která se najednou rozbrečela. ,, Uslyší nás!" řekla Lizzie. ,, Vím. Podej mi láhev," řekl jsem a natáhl ruku. Lizzie sáhla do tašky a hned na to mi podala láhev se sunarem. Hned jak měla Judith v puse láhev přestala brečet. Najednou se v křoví ozvalo prasknutí větvičky a pro nás to znamenalo jediné. Zase se zvednout a jít dál. ,, Tak pojďme," řekl jsem a zvedl Judith. Mica vzala deku a Lizzie tašku.

,, Už mě bolí nohy!" řekla Mica, která sotva chodila. Chtěl jsem jí pomoct, ale sám jsem byl unavený a nesl jsem Judith. ,, Dobře na chvíli zastavíme," řekl jsem a doopravdy zastavil. Lizzie se rozhlížela okolo mě a Mica stála vedle mě. Najednou Judith začala kňučet a Lizzie se na mě otočila. ,, Uslyší nás!" řekla. ,, Vím," odpověděl jsem a snažil se malou utišit. Nedaleko od nás křupla větev a Mica mi sáhla do rány. ,, Už jdou!" křikla po mě a já nespokojeně zamručel. ,, Já to slyším Mico!" zvýšil jsem na ní hlas a Mica zarazila dech. ,, Nekřič na ní!" řekla Lizzie. Křupnutí se ozvalo znovu a Mica se s křikem rozeběhla někam pryč. ,, Neměl si na ní křičet! Teď je někde bůh ví kde!" obořila se na mě Lizzie. ,, Vím. Mrzí mě to. Pojďme jí najít," řekl jsem a sám se rozešel tím směrem, kterým utekla.
,, Mico!" zavolal jsem tiše, abych nikde nepřilákal mrtváka. Nic, nikdo se nikde neozval. ,, Mico!" zkusil jsem hlasitěji a pak nedaleko od nás se zpoza stromu objevila Mica. ,, Tady jsi!" řekla Lizzie a hned jí objala. ,, Omlouvám se. Vyděsila jsem se a tak jsem utekla," řekla mi Mica, která měla uslzený obličej. ,, To je v pořádku. Někdy je lepší utéct," řekl jsem a snažil se o pozbudivý úsměv. Najednou se kousek od nás ozval křik a volání o pomoc. ,, Pojďte sem," řekl jsem a otočil holky tak, aby viděly do každého směru. Lizzie jsem dal do náruče Judith a Mice jsem dal zbraň. ,, Když uvidíte mrtváka uteče. Střílejte jen ve velké nutnosti," řekl jsem a do ruky si připravil kladivo. ,, Ty nás opouštíš?!" řekla nevěřícně a vyděšeně Mica. ,, Musím. Musím zjistit jestli to jsou naši. Slyšela jsi, potřebují pomoct," řekl jsem. ,, Ale nesmíš nás tu nechat," pokračovala. ,, Budu hned zpátky," řekl jsem a ona chtěla dál mluvit. ,, Mico. Dej si košili za nůž ať ho líp vytáhneš," řekla Lizzie a pak na mě kývla. ,, Buďte tady," řekl jsem a pak se rozeběhl za křikem.

Doběhl jsem až ke kolejím, na kterých bojovali nějací lidi. Poznala jsem, že nejsou naši, ale i tak jsem jim pomohl. Zabil jsem jednoho mrtváka, ale ten druhý už stihl kousnout ženu, která začala křičet bolestí. ,, Dano!" zakřičel postarší muž a asi osmnáctiletý chlapec zakřičel mami. Mrtvák začal hodovat na mrtvé ženě a já musel pomoct klukovi. Kluk spadl z návalu slz na zem, kde se plazil další a než jsem stihl cokoliv udělat kousl ho do nohy. Muž znovu vykřikl a pak začal zlomeně couvat přímo k dalšímu. ,, Pozor!" vykřikl jsem, ale to už měl pokousané rameno. Zabil jsem všechny mrtváky, který se daly a pak jsem se zastavil. Kluk i žena byli už mrtví a muž ležel na zemi a okolo něj hromada krve. ,, Tyresse," ozval se hlas, který jsem tak dlouho neslyšel, až jsem si začal myslet, že blouzním. Otočil jsem se a dech se mi zarazil někde v hrdle. Stálá tam Carol, která držela Judith a vedle ní Mica a Lizzie. Přeci jen někdo přežil.

MEGGIE
Dívala jsem se na prsten a při tom brousila nůž o kámen. Tak moc jsem doufala, že se odtamtud dostal a že je někde v pořádku. ,, Ani to nebolí," ozval se za mnou Bob, který mluvil na Sashu. ,, Nemusíš na mě dělat dojem. Nezabere to," odpověděla a koutkem oka jsem zahlédla jak mu zavazuje ránu kouskem trika. ,, Tak to jsem se nechal postřelit zbytečně," řekl s úsměvem. ,, Jsi idiot," řekla Sascha, která se hned na to zvedla a šla za mnou. ,, Jak mu je?" zeptala jsem se a pořád brousila nůž. ,, Přežije to," odpověděla a pak se rozhlédla po okolí. ,, Mohli bychom tu zůstat. Je tu dostatek vody a dobrý výhled ze břehu," začala a já jen zavrtěla hlavou. ,, Vy dva si tu klidně zůstaňte. Já ho musím najít," řekla jsem a vstala. ,, Měli bychom zůstat spolu!" zavolala na mě, když jsem pomalu odcházela. ,, Řekni něco!" okřikla Boba. ,, Máš pravdu. Máme držet spolu a i já chci najít Glenna," řekl a pak jsem slyšela jak s heknutím vstal. Opravdu pak šli za mnou a já toužila jen po jednom. Najít svého manžela.

Vyšli jsme z lesa na silnici, po které jsme nějakou dobu šli. ,, Nejdeme špatným smě...,“ začal mluvit Bob, ale zastavila jsem ho tím, že jsem se rozeběhla, neboť jsem viděla autobus, který jsme měli ve věznici. ,, Meggie!“ zavolala na mě Sascha, aby mě zastavila. Přiběhla jsem až k autobusu a snažila se podívat do něj.